Smutná zpráva
Eva Loučková byla nejen letitou korektorkou a spolupracovnicí našeho časopisu, ale především neskutečně hodný člověk, plný slunce, lásky, pochopení a smyslu pro humor. Uměla nejen zahřát, ale dodat lidem jiskru, zažehnout plamínek. Dokázala lidi strhnout k činům, k soudružnosti, k lásce ke psům. Zpráva o její náhlé smrti byla pro mě šok. Evo, jsem moc ráda, že jsem Tě znala a nikdy mě nepřestane mrzet, že některá setkání, třeba to na pejskařském plese v Hejnicích už neuskutečníme... Budeš moc chybět. Nejen rodině, milovaným vnoučatům, kamarádům, psům, ale i „svým klukům“ na Žampachu, kam jsi se svými psy docházela neuvěřitelných 14 let.
Nepochybuji, že jsi už se svými psími kamarády a určitě i nyní bys řekla něco, co by nás pobavilo, až by nám tekly slzy smíchu. Takhle jsou to jen slzy smutku, bolesti a lítosti. Mám Tě moc ráda...
(Stanislava Jansová, Pes přítel člověka)
Společně se svým manželem (Radko Loučka byl předsedou klubu) se aktivně podíleli na činnosti Klubu českého horského psa a rozvoji tohoto našeho národního plemene.
V lednu 1986 se společně s Danou Kupkovou jako první ženy u nás zúčastnily v Peci pod Sněžkou závodu ve skijöringu (byl to historicky druhý závod psích spřežení u nás) a o rok později se na Zadově stala i první mistryní republiky.
