V oáze klidu
Je červnová sobota. Obec najdete pouhé čtyři kilometry jihozápadně za „branami“ Prahy. Vystupujeme u kapličky.
Jirka Pechar má v Chýnicích statek a společně s Borisem Sedlákem zde sponzorují a pořádají již posedmé pětikilometrový obecní běh.
Boris s Frantou Douchou odbočují na Jirkův statek, a my míříme k hospodě. Zde už voní připravovaný oběd. Letos u běžců vyhraje kuřecí řízek s bramborem nad guláškem s knedlíkem. A samozřejmě pivo.
Přijíždějí další běžci a já se jdu rozklusat. Po třech stovkách metrů obec končí, asfaltka přechází v kamenitou polní cestu a já se dostávám na okruh, který v závodě poběžíme dvakrát. Sbíhám k Radotínskému potoku a přidávám se k Oldovi Přibylovi. Společně probíháme po travnaté louce kolem koňského parkúru. Po překonání houpavé lávky přes potok je před námi uzavřený výběh. Prolézáme ohradou a kličkujeme mezi překvapenými a zvídavými zvířaty. Ale to už potkáváme a zdravíme známé domorodce, kteří jdou koně zavřít a průběh ohradou zpřístupnit běžcům. Za samotou následuje stoupání. Je za námi první okruh. Vracíme se na „základnu“. Cílová čára je před vchodem do hospody.
…
Je po závodě a jdu se vyklusat. Probíhám po parkurové louce a uvědomuji si ten klid. V rokli, pár kilometrů za „hranicí“ Prahy. U samoty potkávám Kamilu a Tomáše. Mé pocity potvrzují. Jsme v oáze klidu.
(2008)
