Na louce U liščích děr
S vepřovým flamendrem a asijskou rýží v bříšku, a vonící kávičkou v ruce se vrhám k počítači. Dnes se chystám psát o předvčerejším běžeckém závodě.
Toho aprílového dne k nám počasí nebylo přívětivé. Opíjel jsem se myšlenkami na bohatou snídani, výhledem na sledování televizních pohádek (ať už pro děti nebo pro dospělé) a dobrý nedělní oběd. Přesto jsem srdnatě vyrazil.
V okolí Šeberáku kapky deště bubnovaly na střechu autobusu a já směřoval do Libuše.
Přespolní běh nad Modřanskou roklí startuje i cíluje na louce U Liščích děr, která se nachází nad bývalým lomem. Jen pár stovek metrů od základní školy, kde má závod velmi dobré zázemí.
Mnohé dětské i mládežnické kategorie mají svá dnešní běžecká zápolení za sebou. Už vyklusávají i starší veteránky a veteráni, kteří běželi trať dlouhou šest kilometrů. Ženy a mladší veteránky čeká osmička, muži a mladší veteráni (do 64 let) poběží trať o dva kilometry delší.
Nepřipadá mi moc logické, aby pětašedesátník (ročník narození 1943) běžel šestku, a třeba jen o pár dní mladší čtyřiašedesátník (ročník narození 1944) celou desítku. A už vůbec ne na tak náročných běžeckých tratích. Podobným způsobem jsou délky tratí u veteránských kategorií voleny i na říjnovém Lesním běhu v Říčanech. Jirka Kalista i Miloš Smrčka jistě dobře vědí, proč tomu tak chtějí.
Ale to už se na startu řadí ženy a mladší veteránky běžící trať dlouhou 8 km, a po dalších pěti minutách vybíhají i muži a mladší kategorie veteránů.
Závod probíhá zajímavými kouty mnohdy chráněné přírody. Jejími nejhezčími, ale i nejtěžšími místy. Čeká nás náročný profil desítky, který dobře otestuje kondici i připravenost všech běžců. Prudké výběhy a seběhy rychle rozdrobí startovní pole. Ve stoupáních je často vidět zástup kráčejících běžců. Navíc ranní deštík kvalitě povrchu taky neprospěl. Většinou se běží po lesních a polních cestách, občas i po asfaltových silnicích. Dnes je bláta hodně. Závod patří k těm těžším a únava z něj hned tak nepomine.
Jak u koho. Kdo má běžeckou formu nebo kdo má podobné tratě v oblibě, ten si lebedil. A Milošovi a jemu podobným je asi trochu jedno, jak dlouhý a náročný závod právě absolvují (ale ani pro ně to určitě není tak jednoznačné a jednotvárné).
Já upřednostňuji rychlejší a rovinatější povrchy. Nemusí to být přímo silnice, raději suchý a bezpečný terén. Takže jsem se připadal spíše jako slon v porcelánu.
Pečlivě značené kilometry jsou předzvěstí rychle se blížícího konce závodu. Probíháme podruhé kolem přehrady a za hrází vidíme roztroušené běžce směřující k vrcholu příkrého stoupání. „200 m“, oznamuje velký nápis na jeho počátku. Chvíli chvátáme po hlinité pěšině a pak už jenom jdeme po skále k jejímu vrcholu. Za ní nás vítá louka U Liščích děr.
Trochu horkého čaje, vzájemně si vyměnit několik slov, vyklusat. A honem do tepla.
Poslední běžci dokončují závod kolem poledne a teplota v Libuši v té době vystoupila na 5,1 stupňů celsia.
Je jaro!
(2008)
