O běhání

XP kros je terénní běh okolo Hostivařské přehrady. Naše pořadatelská skupina organizuje v červnu na Hostivařské přehradě terénní triatlon Xterra Praha. Jednou jsme pro kontrolu trati použili místo horského kola vlastní nohy a zjistili jsme, že cyklistický okruh je vlastně velmi hezký i pro běh.

Nápad byl na světě a od té doby organizujeme druhou říjnovou sobotu tento závod. Akci tradičně podporují Městské části Praha 15, Praha 11 a Petrovice, přes jejichž území trať vede.

Pokud přijdete, čeká na Vás 6,8 km dlouhý běh v příjemném prostředí Hostivařské přehrady. Členitá trať s různorodým povrchem a několika náročnými výběhy má celkové převýšení 230 m. Pro děti a mládež jsme připravili kratší okruh s obtížností adekvátní věku. Start závodu je hromadný po kategoriích. V cíli máme pro všechny občerstvení a věříme, že i dobré počasí.

Za pořadatele Petr Polívka

Probíhal jsem lesoparkem. Mlžný opar přesvědčil mnohé z jeho návštěvníků odložit plánované aktivity až do odpoledního slunečného času. Počasí však bylo přímo k běhu zvoucí.

Před vchodem na koupaliště, pod žlutou nafukovací bránou Salomonu, však bylo živo. Více než stovka běžců se chystala ke startu extrémního závodu, který pro ně připravili manželé Polívkovi.

Ve výběhu na strmé Šance se startovní pole začalo dělit. Jeho závěr již tvořily malé skupinky pochodujících žen a dívek.

„Do kopce se dusíme, hrozně při tom zkoušíme. Nám to ale neva, neva, nevadí, Dusmen si sraba vyčadí,“ vzpomněl jsem si na slova hymny Dusmenů. I těmto lidem od vody už jejich podzimní běžecká soutěž začala (Dusmen Grand Prix). Však se to ve startovním poli vodáky z DGP či VK Blesk jen hemžilo.

„Netušil jsem, jak ten první kopec bude náročný,“ konstatoval v cíli pardubický Vašek Kubr. A protože kategorie padesátníků nebyla v závodě vypsána, šetřil síly na nedělní duatlon a ujal se role vizuálního vodiče pro svou ženu Dášu. Ta nakonec vyhrála kategorii veteránek.

V probíhající podzimní sezóně přespolních běhu jsme s Mirkem Doležalem poklusávali tratí i netratí probíhajícího závodu, šetřili síly na další běžecké podniky a jen tak klábosili.

„Letos mám asi pětačtyřicet závodů.“ „Jen tolik?“ podivil se Mirek, který jich ročně odběhá kolem osmdesátky. Vídáme ho nejen na závodech věhlasných pražských seriálů (SABZO, KOPEC). Letos chce odběhnout i všechny běhy soutěže o nejlepšího akademického běžce.

Naše vážněji pojímané sportování jsme v jinošském věku začínali podobně. Ve stejné době a téměř po stejnou dobu … v cyklistických oddílech. Já na pražském Třebešíně a Mirek v příbramském Baníku.

V seběhu roklí kolem „Farmy u včelaře“ to běžcům klouzalo. Ale Ivan Minčev si nestěžoval. Jeho obutí pro orientační běh na smekavém povrchu spolehlivě „drželo“, a i ty nejprudší úseky sbíhal bezpečně. „Mohlo to být ještě extrémnější,“ nadšeně si pochvaloval trať závodu. V tomto terénu si připadal jako ryba ve vodě. Ze závodu byl nadšen.

Startuje za jihlavský oddíl outdoorových sportů a svému oblíbenému orientačnímu běhu se věnuje už pětatřicet let. Dvacet roků také trénoval v Bulharsku mládež. Nyní bydlí na Opatově a pravidelně zajde do fitka.

Právě nás minula dámská skupinka. Trojice zbloudila a „vypustila“ tak některé z kopcovitých pasáží závodu. Na trať závodu se napojila v místě, kde jiná z dívek (s překvapivým výrazem ve tváři) sbíhala se strmého kopce. Právě střední část trati vede místy, kudy se kdysi běhával legendární Surovec.

Bloudili i další běžci. Ale to k podobným závodům asi patří. Extrémní nejen tratí, ale i orientací. Zvlášť, když už se vám vyčerpáním před očima mží. „Chtělo by to víc šipek. Asi pořadatelům došla mouka.“ konstatoval Mirek. "Až to poběží příště, už budou trať znát a taky si budou dávat větší pozor."

Nikdo si však nestěžoval, "hříšnice" se omlouvaly a byly utěšovány, a jimi dosažené časy jim byly přiznány. Ti nejlepší byli odměněni, Petr Polívka si zanadával na svůj mikrofon a všechny pozval na 5. ročník.

Za rok … opět druhou říjnovou sobotu.

(2008)