Léto bylo toho dne pekelné
Dvakrát do roka se běžci sejdou v zámeckém parku v Dolních Počernicích. Martin Lněnička s partou z místního dětského domova a školní jídelny zde pořádá poprázdninový Běh Babího léta, a na sklonku roku pak ještě i Předvánoční běh. Obojí letos již podesáté.
Pětadvacet vypsaných kategorií, nechybí ani přebory obce, vyhodnocena je soutěž rodinných dvojic. Startovné je dobrovolné, a ceny si odnáší každý z rekordních 141 běžců.
Mužské kategorie se dostávají na start až krátce po poledni. Čekají na ně tři vnitřní okruhy po upravených cestách i cestičkách sedmihektarového parku, o celkové délce 3,7 km. Nechybí ani rovný úsek vedoucí po 360 m dlouhé hrázi největšího pražského rybníka.
V posledních letech byly oba dolnopočernické závody pod kontrolou rodiny Petronjukových, která si zásluhou Mirky a Alexe či jejich táty Viktora odvážela putovní poháry za vítězství v kategoriích žen i mužů. Letos dal Viktor přednost světovému šampionátu veteránů v běhu do vrchu, Petronjukovi na startu chyběli, a poháry na rok převzali noví vítězové.
Z těchto závodů odcházejí (odjíždějí) všichni účastníci spokojeni. A to i přesto (nebo právě i proto), že toho dne bylo opravdu teplo.
Běh Babího léta je za námi. A vůbec nám nevadí, že toto pozdní léto je tu psáno s velkým "Bé". Třeba je tento běh opravdu pojmenován podle léta nějakého toho Babího. Anebo že by opravdu podle babího léta?
(2008)