Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když kvetou višně

 

Vystoupil jsem na Jarově a podél bývalé zahrádkářské osady směřoval k nedalekému a nevysokému zalesněnému hřbetu zvoucímu se Višňovka (někým také Třešňovka). Východně od ulice Spojovací jsem nahlížel za plechové ploty, za nimiž vyrostly hliněné kopce (… a mezi nimi se tyčí obrovské jeřáby). Na svazích mělkého údolí pod vrchem Višňovky zde vyrůstá rezidenční soubor Zelené město s téměř tisíci bytovými jednotkami. Napadlo mě, jestli ty minipaneláky taky natřou na zeleno.

Ze smutku mě vyrušil Pavel Matějovský. Myšlenky jsem přeorientoval k blížícímu se závodu a společně jsme stoupali na pahorek, kde byla prezentace, start i cíl.

Tuto oblast jsem poznal i z jiného než běžeckého pohledu. V sedmdesátých letech jsem zde jezdil dorostenecké závody v cyklokrosu, a v nedávné minulosti i závody horských kol.

 

Sadem Višňovka a lesíkem Smetanka, těmito dvěma pražskými stromovými lokalitami vede převážně krosová trať běžeckého závodu zařazeného do seriálu SABZO.

Deště minulých dnů vytvořily na úvodních stovkách metrů závodu nevelké louže. Peloton běžců se jim vyhnul a směřoval po travnatých pěšinách k opačnému konci sadu. Klesáme do hrdlořezského údolí, ne po cestě, která je tentokrát bahnitá, ale po asfaltovém chodníku. Na jeho dolním konci čekala na závodníky časovaná past … přeběh silnice! Výhled doleva je neprůhledně zakryt křovinami.

Rozběhnutí závodníci do poslední chvíle netušili (a většinou si podobnou myšlenku ani nepřipouštěli), zda by jim případně rozjeté vozidlo dalo přednost. Asi nedalo. V tomto kritickém bodě byste pořadatele nenašli! Někdo namítne „vždyť se nic nestalo“, ale …

Po pár stovkách asfaltu začneme stoupat po lesních cestách Smetanky. Nejdříve ve směru části Ottova běhu, až na samotný vrchol. A dále i po části trati zářijového Běhu Smetankou. Seběhneme k Rokytce a pokračujeme dlouhou rovinkou podél potoka až do cíle tohoto, v běžných termínovkách neuváděného, závodu.

Zde trať běhu uhne a přes potok směřuje do ulice U schodů. Výběh (včetně několika schodů) pokračuje po překonání komunikace (žádné auto nejelo) zalesněným vrchem Vinice. Před námi je závěrečná část závodu. Několik stovek metrů a jsme opět ve Višňovce. Stejnou cestou jako po startu, ale tentokráte mírně stoupáme.

 

(2008)