Každý to vidí jinak
Nic není dokonalé. A k dokonalosti měl hodně i premiérový ročník Plzeňského půlmaratonu. Snad právě proto, že byl první.
Ne každý se na stejnou situaci dívá stejným pohledem. Třeba se kouká v nestejnou dobu, nebo má jiné priority pro své sledování. Pak závěry mohou být odlišné. Pokud se však snaží podat co nejobjektivnější hodnocení, neměl by se výrazněji odlišovat od poznatků těch ostatních.
Co se v té Plzni vlastně dělo?
1. Prezentace
Technické zázemí bylo v sokolovně ve Štruncových sadech. Hned při vstupu mě přivítala dlouhá fronta čekajících běžců. S přibývajícím časem se stále prodlužovala, neboť prezentaci prováděla pouze jedna paní. Navíc nebyli pořadatelé připraveni na „nápor“ předem nepřihlášených běžců. A tak některým byla startovní čísla i dotvářena.
Důsledkem dlouho trvající prezentace byl start asi o patnáct minut posunut.
2. Trať
Slibovaná rychlá, rovinatá trať? Pro mě ne!
Náběh na okruh (797 m) vedl po dlážděných cestách. Po startu na náměstí Republiky se běželo ulicemi v okolí a po dalším proběhnutí se náměstím jsme seběhli na okruh. Doběh z okruhu do cíle (204 m) opět po kostkách do mírného stoupání.
Samotný okruh (2 512 m, asfalt) se běžel 8x. Dost zatáček, změn tempa, také menší výběhy, seběhy či přeběhy. A do toho chodci, kočárky a cyklisté, především na mostě přes Radbuzu.
Samotný odstavec si určitě zaslouží okruh nádvořím pivovaru Plzeňského Prazdroje. Asi jen pořadatelé vědí, proč jsme tudy museli osmkrát probíhat (sponzor? atraktivita? prodloužení okruhu?). Pravotočivé zatáčky, seběh po kostkách, terénní vložka ... Koho jsme zajímali? V prvním kole pouze čtveřici žen v bílých pláštích. Zamávaly, zakřičely, a pak už je nikdo neviděl.
3. Vyznačený každý kilometr
Slibované vyznačení vidět nebylo. Ale pořadatele, procházejícího tratí s cedulemi označujícími slibované, ano. Příslušnými metami jsme v prvních kolech probíhali rychleji, než je on stačil vyznačit. Nakonec se omezil na označení alespoň každého pátého z dosud neproběhnutých kilometrů.
4. Občerstvení
Občerstvení v každém kole bylo příjemné a v cíli kromě pití výběr z několika druhů ovoce. Ne však všichni dostali stejně. Ti pomalejší měli v závěru závodu jiný pocit. Už když jsem probíhal do posledního kola, hlásili, že pití dochází. A výběr v cíli na konci závodu už nebyl takový pestrý.
5. Co třeba mohlo potěšit?
Účastnické triko New Balance a medaile v cíli.
Věcné a finanční ceny pro ty nejrychlejší.
Stálý, alespoň vizuální, kontakt s dalšími běžci (kteří nás předbíhali nebo byli námi předbíháni).
Uzavřená trať pro dopravu (až na výjimky v okolí areálu Viktorky).
Přiměřené startovné ve výši 200,- Kč (při placení na místě zvýšeno na 250,- Kč).
Vyhrál Keňan Boash Mayaka a Ruska Olga Firsova v barvách pražského Olympu.
Máme za sebou „3P“ velké jarní půlmaratony (pražský, pardubický a plzeňský). Někteří jsou se svými výkony zklamáni, jiní spokojeni. Ale také se říká, že není nic staršího než včerejší úspěch. Před námi je bohatá nabídka dalších připravovaných běžeckých závodů.
(2008)
