Zájem o kopce stoupá
Běh za Sliveneckou saní 2008
Roman Čermák se vrátil z Francouzských Alp, kde v neděli skončila nejtěžší canicrossová soutěž světa.
A protože bydlí ve Slivenci, dokonce ve stejné ulici jako Venca Kolář, nedal se dlouho přemlouvat k účasti na jubilejním Běhu Za Sliveneckou saní.
Dorazili jsme na okraj Slivence, zaparkovali kousek pod stodolou a dál běželi v protisměru po trati blížícího se závodu. Jen tak si ji ošlapat.
Do soutěže „pražských kopců“ byl tento běh zařazen podeváté. Uspořádáním prvního (ještě nesoutěžního) ročníku musel Honza Zikmund osvědčit, že právě tento podnik do seriálu bodovaných závodů patří. Tak, jak to kdysi (a správně) bejvávalo zvykem.
Kopcovitý terén nad Chuchlí přivedl Honzu na myšlenku uspořádání tohoto závodu. A blízký Slivenec jsme si vždy dávali do souvislosti především s Vencou Kolářem (a jeho paní). Honza si obojí spojil dohromady a byl se svým nápadem spokojen.
Venca Kolář, svérázná postavička pražské běžecké komunity. V minulosti jezdíval na závody hlavně s Borisem Sedlákem. Při dlouhých pozávodních debatách často přišla řeč i na „saň“, tedy paní Kolářovou (… „a kdy už Vencu konečně utrápí!“). Dnes "za Sliveneckou saní" běhají účastníci seriálu „pražských kopců“.
Honza uspořádal sice ty nejprvnější ročníky, ale od roku 2002 už vládnou organizaci tohoto závodu ženy (a nejsou to žádný sáně!). Nechme dál mluvit jejich komentáře z webových stránek „Kopce“:
„Z důvodu silné indispozice ředitele závodu, který ani nevyznačil trať, se závod běžel jen díky pomoci několika kamarádů. Trať byla změněna a zkrácena, délka 1 700 m a převýšení bylo cca 100 m.“ (Marie Pštrossová v roce 2002)
„Na startu letošního 5. ročníku Slivenecké Saně se sešlo 57 běžců, z nichž bohužel ne všichni dorazili zdárně do cíle. Letos se na nás Saň opravdu zlobila a padlo jí za oběť několik statečných "princů"- běžců. Doufáme, že tímto byly její choutky nasyceny a příští rok bude spokojeně dřímat. Omlouváme se všem závodníkům, kteří zabloudili, když prudký déšť před startem částečně smazal značení trati. Slibuji, že příští rok se to nebude opakovat. (Jarmila Zeidlerová v roce 2003)
„Na startu letošního 6. ročníku Slivenecké Saně se sešlo 85 běžců a všichni zdárně doběhli do cíle. Děkuji všem běžcům za účast a podané výkony. (Lucie Termerová v roce 2004)
Před startem se běžci schází za železničním přejezdem. Tam, kde se stýká ulice Starochuchelská s ulicí Nad Drahou.
Hned od začátku začíná závod ostrým stoupáním. Nejdříve se chvíli běží po asfaltu, a pak už jenom terénem až ke kostelu sv. Jana. Zde si běžci ve zvlněné pasáži kolem hřbitova krátce (a ne naposledy) vydechnou, než se trať začne opět mírně zvedat po lesních stezkách a následně po asfaltových cestách.
Když konečně dorazí do míst, kde startuje Běhu Kerteamu, mají před sebou ještě mírně zvlněnou a rovnou úvodní pasáž tohoto oblíbeného březnové běhu. Na jejím konci odbočí vpravo a stoupají ke stodole, kde je cíl závodu.
Letos byl napsán další příběh "Slivenecké saně". Na start se postavilo rekordních jednadevadesát běžců. A jak to dopadlo?
Mezi ženami ..."stará, stále populární a oblíbená písnička". Evergreenem letošní soutěže se stala Helena Poborská, která překonala o sedm vteřin „ženský“ traťový rekord (v loňském roce ho vytvořila teprve devítiletá Carmen).
Platný pánský rekord Lukáše Pazdery z roku 2004 (tehdy ještě také juniora) má hodnotu 10:05 min.
