V jednoduchosti je síla
o běhu Okolo štěchovického pokladu
Před koncem poslední světové války se na Hradištku děly podivné věci. Je pravděpodobné, že to, co je označováno souhrnným názvem Štěchovický poklad, je uloženo právě tady či v nejbližším okolí.
Štěchovický poklad byl pojmenován po větší a známější sousední obci. Kromě geografického označení místa však nemají Štěchovice se štěchovickým pokladem vlastně nic společného.
Toto malé malebné městečko s necelými dvěma tisíci obyvatel se v minulosti proslavilo zejména jako naleziště zlata. V dnešní době známe tuto oblast ze sdělovacích prostředků díky dvěma kohoutům na jednom „zlatém“ smetišti (Josef Mužík a Helmut Gaensel). A také z léta 2002, kdy obec postihly rozsáhlé povodně (… a to bych tomu dal, kdybych zapomněl na běh Okolo štěchovického pokladu).
Vovsíkovi mají svůj domek na okraji obce Hradištko. Slezl jsem z kola. To už mě vítal Radek a vzduchem se nesl pronikavý štěkot jeho haskouna. Radek ho uvázal na dlouhé vodítko a vyrazili jsme na pěší průzkum okolí.
S Radkem jsme v devadesátých letech jezdívali na mushingové závody. Většinou jsme si nekonkurovali. Já běhal a on jezdil na kole. To mu šlo lépe.
Naše kroky nás vedly do prostoru za Štěchovickou přehradou s názvem Ve štolách. Tady jsme měli zahájit naši cestu po budoucí trati nově vznikajícího běžeckého závodu.
O místě startu nebyly pochybnosti. Na rovné asfaltové silnici vedoucí od Štěchovic k přehradě a kopírující břeh Vltavy. Před přehradním tělesem se uhne vlevo na lesní cestu, která stoupá po úbočí údolí zvaného Dušno.
Právě v něm zakopali němečtí vojáci v pětačtyřicátém roce dokumentační materiál, který o rok později Američané tajně vyzvedli, a my jej dnes známe pod názvem Štěchovický archiv. V době nedávno minulé v okolí původní štoly štěchovického archivu probíhaly práce hledačů pokladů.
Tehdy jsme nepostupovali stále dál přímým směrem, ale po krátké chvíli jsme odbočili vpravo. Co následovalo? Cestou necestou, po stezkách i ne …, občas zarostlých nejen trávou … časté změny směru. A z toho všeho vyplývající vidina nutnosti pečlivého označení tratě, a nejistoty, jak bude trať v letním dni konání závodu prorostlá.
Konečně jsme dorazili na cestu kousek pod vrcholem Drábova kopce (421 m n.m.). Do míst, kde je cíl závodu.
Na první pohled bylo na mě poznat rozladění z toho, co jsme právě absolvovali. V podobném duchu se nesly i naše první vyhodnocovací komentáře.
Nevraceli jsme se zpět stejnou cestou. Sešli jsme pár stovek metrů k blízké osadě Závist a odbočili doleva. Dlouho jsme scházeli po téměř přímo vedoucí cestě, která se nachází jen několik desítek metrů od vchodů do vykopaných štol a končí pod přehradní hrází.
Mé pesimistické myšlenky již tak skeptické nebyly. Najednou jsme byli s Radkem naladěni na stejnou notu. „V jednoduchosti je síla“, i tato slova určitě (možná) padla. „Co vést trať tudy?“ Radek okamžitě souhlasně přitakal a oběma nám spadl kámen ze srdce.
Trať běhu Okolo Štěchovického pokladu byla na světě. Psal se rok 1996.
