... už nejsme křoví!
Stalo se již tradicí zakončovat každoročně seriál „pražských kopců“ závěrečným vyhodnocením po prosincovém Běhu okolo Hostivařské přehrady. Ale co předcházelo tomuto vyhodnocení a jaký vlastně ten letošní závěrečný a nebodovaný závod byl?
Na start závodu, jehož pořadatelem je Pavel Novák, největší žijící legenda soutěže Běhy do Kopců v Praze a okolí, se postavilo celkem osmdesát startujících. „Tomáš Reis se tentokrát musel sklonit nejen před Jurajem Vitkem z MŠK Kysucké Nové Město, ale i před vítězem kategorie čtyřicátníků Garethem Daviesem.“ To znamená, že musel ale porazit Honzu Škrabálka ...
Honza se letos závodu nezúčastnil. Proč?
„Ahoj, omlouvám se touto cestou všem spoluběžcům do Kopců i po rovině, že se nezúčastním slavnostního vyhlášení seriálu Běhů do kopců v Praze a okolí. V době vyhlašování poběžím závod, koloběh Říp - Praha, a snad i budu bojovat s Milošem Smrčkou o čelní pozice.
Gratuluji všem vítězům, všem Tomášům i všem poraženým, děkuji organizátorům za pěkný seriál. Příští rok se účastním v omezené míře, neboť můj hlavní trénink bude zaměřena na X-Alps 09.
Děkuji a přeji, ať to běhá bez zranění dál dál.
Jan Škrabka Škrabálek“
Kudy vlastně trať běhu vede?
Startuje se na parkovišti nad fotbalovým hřištěm „tý dží“ Háje. Úvodní stovky metrů se sbíhá, než se vběhne do západní části lesoparku, kde se obkrouží velká spodní louka.
Po dvou kilometrech se dostáváme ke vchodu do areálu koupaliště a dál pokračujeme přes hráz Hostivařské přehrady. Od ní se běží dvou a půl kilometrový rovný úsek po Vyhlídkové do Petrovic, po asfaltové stezce lemující břehy vodní nádrže.
Následuje dlouhé stoupání, jenž končí u konečné autobusů na Jižním Městě. Závod však ještě nekončí. Zbývá seběhnout pod areál TJ Háje a vyběhnout ke startovní-cílové metě.
Kde a jak důstojně probíhalo vyhlášení samotné soutěže?
V restauraci, která se nachází v samotném areálu. Nálevna byla přeplněna k prasknutí a „chvíli“ trvalo, než všechny ceny byly předány. Vše se neslo v duchu slavnostní a uvolněné atmosféry.
Po vyhodnocení sobotního běžeckého závodu došlo i na vyhodnocení soutěže. Zpočátku byli odměňováni ti, kteří v dosavadní patnáctileté historii toho dokázali nejvíce. Ti, kteří nasbírali nejvíce startů a nejvíce bodů, a to jak mezi muži, tak i mezi ženami. Nutno podotknout, že v mnoha případech se jednalo o stejné jedince, nebo spíše borce a borkyně.
To muselo být těm ostatním trochu líto, ne?
Líto určitě ne, vždyť všichni pravidelní účastníci se již roky znají a nemají důvod si závidět. Ale samozřejmě nebylo možné si této skutečnosti nevšimnout.
Nahlas to projevil Radek Dolejš slovy, že my ostatní (právě neoceňovaní) jsme tam jako křoví.
Jeho reakce ale měla ještě dohru. To, když začalo vyhodnocování právě uplynulého soutěžního ročníku a pro hrníček za nejméně deset účastí si chodili i ti, kteří se neumístili na předních místech.
A mezi nimi byl i Radek. Když on byl vyvolán a šel si pro svou odměnu, od stolu, kde seděl Láďa Dlabač a další z těch věkově nejzkušenějších, se ozvalo „Už nejsme křoví!“ A stejná slova se nesla ozvěnou i od dalších stolů.
Co dodat na závěr?
Snad ještě jednou přání Honzy Škrabálka … „Ať to běhá bez zranění dál a dál!“
... no, takhle sám se sebou už jsem si dlouho nepokecal?!
