Lze přežít bez běhání?
Jméno a příjmení? Vojta Bližňák
Věk? 37
Znamení? Rak
Rozměry?
výška – 188 cm, váha – 70 kg
Vztah? ženatý
Rodina?
1 dítě – Sára, 1.5 roku
Rezidence? Praha 6
Zaměstnání, povolání?
věda a výzkum v oblasti meteorologie
Klub?
TJ Sokol Praha Královské Vinohrady
Přezdívka?
Přezdívku nemám. Jen když jsem byl kdysi dávno malým skautem, říkali mi klíště, protože jsem rád skákal kamarádům na záda a nechtěl se pustit. 
Máš trenéra?
V začátcích mi psal tréninkové plány náš oddílový kouč Martin Ešpandr, ale momentálně se trénuji sám.
Kde trénuješ?
Tréninky intenzity většinou běhám na ovále na Vinohradech, příp. na stadionu Přátelství na Strahově. Klusací tempa si odběhám většinou v Ladronce nebo v Oboře Hvězda.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Vzhledem k tomu, že jsem především silniční běžec, preferuji kvalitní silniční boty. Dobře mi sedí boty od Mizuno. Ale vlastně v nich běhám i po lesních a parkových cestách, takže to zase až tak moc neřeším.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
Běhám prakticky celý život, ale systematicky jsem začal trénovat někdy v letech 2014/2015.
Tvé začátky v běžeckém sportu?
K běhání jsem se přivedl sám. Běhal jsem rád už jako malý. Ve druhé třídě jsem byl dokonce vybrán na sportovní školu do atletické třídy, ale na (ne)štěstí rodiče, jakožto hudebníci, se mnou měli pochopitelně jiné plány, takže profesionální sportovní kariéra mě minula.
Předchozí sportovní kariéra?
Během mé amatérské kariéry se střídaly takové sportovní „vlny“. Nejdříve to bylo běhání, pak mě na pár let hodně chytla cyklistika, potom to bylo bruslení na in-linech (i závodně) a nakonec jsem se opět vrátil k běhání.
Současné další sportovní aktivity?
Bohužel v době koronavirové byly možnosti ostatních sportovních aktivit do značné míry limitované. Jako vhodný doplňkový sport mám rád plavání vzhledem k jeho šetrnosti vůči kloubům. Na studiích na VŠ jsem navštěvoval fakultní plavecký klub, kde jsme mívali pravidelné intervalové tréninky každý týden. Protože se mi tréninky líbily a byla tam parta fajn lidí včetně trenérky, pokračoval jsem v trénincích i jako absolvent prakticky až do doby, než přišel koronavirus a vše se zavřelo. Kromě toho si dávám dvakrát týdně krátkou posilovnu, občas jógu nebo opráším již zmíněné kolo.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
První místo v pražské běžecké tour na 10 km v letech 2017 a 2018.
39. místo na MČR v silničním běhu na půl maratonské distanci v roce 2020.
Největší sportovní zážitek?
Určitě zdolání horského vrcholu běžmo. Ne, že bych byl vysloveně sky-runner, ale párkrát jsem si tuto aktivitu vyzkoušel a musím přiznat, že ta odměna na konci opravdu za tu námahu stojí. Nejvíce mi asi utkvěl v paměti výběh na Mt. Ngauruhoe na Novém Zélandu a pak krásný výhled na Mt. Ruapehu a jeho okolí.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Ano. Tuším, že to byl závod na 60 m ve Zlíně, kde jsem vyrůstal. Ovšem výsledný čas už si nepamatuji.
Tvůj nejtěžší závod?
Je pravda, že žádné těžké ultra-maratony neběhám, takže vypíchnout nějaký těžký závod není jednoduché. Ale pamatuji si, že jsem jednou z kraje jara běžel silniční desítku. Byl to zrovna den, kdy bylo poprvé v roce opravdu horko a po relativně chladných dnech jsem na takové teploty nebyl zvyklý. Po doběhnutí závodu bylo tělo naprosto přehřáté a dehydratované. Tepovka mi půl hodiny po doběhu stále skákala, jako kdybych byl uprostřed závodu a vůbec jsem nebyl schopen se zvednout ze země.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
3 km: 9:40
5 km: 16:47
10 km: 34:52
½ maraton: 1:16:54
Tvůj sportovní vzor?
Asi není nikdo konkrétní. Vždy se snažím učit od zkušenějších.
Proč se věnuješ právě běhání?
Z několika důvodů. Je to nejpřirozenější sportovní aktivita, časově i finančně nenáročná a běhat se dá prakticky všude. Dá se dobře kombinovat s rodinnými povinnostmi.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Myslím, že každý, kdo běhání propadne, to bere jako určitou součást života. Stejně tak to mám já. Běhání už beru jako denní rutinu, třeba jako jídlo nebo spánek. Otázka by tedy měla znít, lze přežít bez běhání?
A lze přežít bez běhání?
Každý to má samozřejmě jinak, ale v mém případě by to bylo velmi složité... Pokud cítím nedostatek pohybu (a běhání obzvlášť), zcela jistě se to podepisuje i na mé psychické pohodě. A když není psychika v pořádku, všichni víme, kam směřujeme...
Co ti běhání dává a co ti bere?
Dává mi hodně - svobodu, uvolnění, adrenalin, radost ... a bere mi stres a pesimismus.
Tvé nejoblíbenější závody?
Srdcová záležitost jsou 2 míle s úsměvem každou první sobotu v měsíci ve Stromovce. Pravidelně také běhám závody Vaší ligy v Braníku.
Tvůj nejbližší velký závod?
Je po korona pauze, takže všechny závody se pomalu rozjíždí. Uvidíme, jak to bude s těmi velkými. Pokud to vyjde, tak pražský půlmaraton.
Jak často a jak moc trénuješ?
Většinou 6 x týdně. Dvakrát týdně mám trénink intenzity a zbytek klusání. Jednou týdně (většinou v neděli) si dávám malinko delší běh.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejraději mám asi jen klusání, jelikož to tolik nebolí. Ale i intenzivní tréninky mají své kouzlo, pokud se sejde dobrá tréninková parta. Moc mě nebaví dlouhé běhy, které běhám sám.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Docela jo. Ale po startovním výstřelu rychle zmizí.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Hlavně pořádně zavodnit – voda, ionťák. Z jídla pak banán, příp. proteinovou tyčinku.
Tvůj zdravotní stav? Je naprosto v pořádku.
Dopuješ?
Ne. Myslím, že na závodech, kterých se účastním, to ani není potřeba.
Tvé cíle do budoucna? Zhoršovat se co nejpomaleji.
Tvůj největší sportovní sen? Běhat i v 80 letech.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
V podstatě je to taková rutina. Většinu pracovního dne jsem v práci, pak běhání a rodina. Dvakrát týdně chodím běhat ještě před prací na lačno.
Která část dne je tvou oblíbenou? Po práci.
Tvé další koníčky? Kultura, cestování, občas dobrovolnictví.
Co jíš a piješ nejraději?
Mám rád orientální kuchyni. K pití vodu, ale pivo si taky občas dám.
Koho nesnášíš? Arogantní a sebestředné lidi.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí? Snažím se nenechat se vyvést z rovnováhy.
Mluvíš sám se sebou? Když není mluvit s kým jiným, tak ano.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jednoznačně jaro.
Co ti udělá největší radost? Radost druhých.
Co tě vždycky rozesměje? Moje dcera.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
Paradoxně ne při běhu, ale když jsme šli trek soutěskou na Mallorce a při 35 °C nám došla voda. To jsem myslel, že bude můj konec.
Pomáháš rád druhým?
Ano, pomáhám rád. A pokud to jde zkombinovat s během ve formě nějakého charitativního běhu, pak je to úplně ideální.
Tvoje oblíbená barva? Azurová.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Žiju v Praze a jsem spokojený.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být?
Není důležité kde, ale s kým.
Na jaké filmy se díváš nejraději? Na dramata.
Kdy si nejvíce odpočineš?
V noci v posteli, když spím a nikdo mě při tom nebudí.
Tvé motto? „Když nemůžeš, přidej.“ Emil Zátopek
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Nečekejte zázraky ze dne na den. Běhání je především cvičení trpělivosti, píle, vytrvalosti a disciplíny. Zpočátku běhejte na pocit, klidně i formou indiánského běhu. Postupně navyšujte objem i kvalitu a výsledky se začnou dostavovat samy. Lidské tělo je neuvěřitelně adaptabilní systém a dokáže skutečné divy, o kterých nemáme ani tušení...
13. června 2021
