Běhám, tedy jsem...
Jméno a příjmení? Vlastimil Dvořáček
Věk? 53 let
Vztah? Podruhé ženatý
Rodina? Manželka Eva a syn Radek
Rezidence?
Rodinný domek
v dvoutisícových Doudlebách nad Orlicí
Zaměstnání, povolání? Velinář na výrobní lince
Jaký běžecký arzenál používáš?
Koupím většinou co potřebuji a co se mi líbí, značku neřeším.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala a na kterou nedáš dopustit?
Nemám nějaké vysoké nároky, takže jsem spokojen s tím, co si po zralé úvaze vyberu.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
V roce 1987, to jest ve 28 letech.
Tvé začátky v běžeckém sportu?
V osmadvaceti letech se v mém životě pár věcí změnilo, začal jsem se více hýbat a byl jsem tak lapen snad na celý život. Po roce a půl tréninku jsem zaběhl první maraton. Další motivací bylo si před sebe dávat stále další postupné cíle, uběhnuté vzdálenosti při závodech se prodlužovaly, až jsem skončil na 1000 mílích. Bohužel nejdelší závod světa na 3100 mil v New Yorku jsem musel pro zranění zabalit.
Předchozí sportovní kariéra?
Nestojí za řeč, za mlada na okresní úrovni v atletice.
Současné další sportovní aktivity?
Doplňkově kolo, plavání, orienťák, lyže.
Největší sportovní úspěchy?
Mám několik umístění, kterých si vážím:
3. místo a bronzová medaile z ME družstev na 24 hodin ve Francii v roce 1998
2. místo a stříbrná medaile z MS v halové 48hodinovce v Brně v roce 2000
3. místo Světový pohár na 48 hodin Francie 2001
1. místo Pharaon Race na 100 km Egypt 2002
1. místo šestidenní Monterrey Mexiko 2004
2. místo šestidenní Colac Austrálie 2005
1. místo sedmidenní Loutraki Řecko 2006
Devítinásobný mistr republiky v letech 2002 až 2007 na 24, 48 a 72 hodin
Největší sportovní zážitek?
Těch zážitků bylo hodně, těžko se vybírá ten nej. Namátkou třeba pro nás v exotickém prostředí absolvování Sakura michi ultramaratonu z Nagoye do Kanazawy napříč Japonskem. Pořadatelé se zhlédli v klasickém Spartathlonu, toto byla jeho kopie, 245 km v limitu 36 hodin.
Tvůj nejtěžší závod?
Jak stárnu, tak mi připadá, že každým absolvovaným závodem to je těžší a těžší, takže ten nejtěžší mě ještě asi čeká. Ale nejvíc a snad nejraději vzpomínám na šestidenní v australském Colacu. Byl jsem tam bez doprovodu a pořadatelé nezajišťovali kompletní občerstvení počas celého závodu, takže jsem byl odkázaný i na to, co mi, kdo z cizího doprovodu dal, připravil či koupil. Nejvíc vzpomínám na Rudu, Slováka z Melbourne, ten byl z doprovodu Yannise Kourose, zásoboval mě pamlskama, co Yannis měl nazbyt. Ale v závěru šel Yannis na světový rekord, Ruda na mě neměl čas, takže jsem závěrečný den běžel s těžkým deficitem doplněné energie. Byl jsem na pokraji zhroucení a do cíle se doslovně doploužil. I tak pro mě dnes nepochopitelných zaběhlých 822 kilometrů a druhé místo.
Tvůj sportovní vzor?
Konkrétní osoba ne, ale obdivuji každého, kdo je špičkou, ať v jakémkoliv oboru lidské činnosti a zůstává nadále skromným a čestným člověkem.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Maraton 2:45:59
100km 8:36:51
12hod 131km
24hod 230km
48hod 395,8km
72 hod 471km
šestidenní 822km
Proč se věnuješ právě běhání?
Na to není snadné odpovědět, ale určitě jde o jistou dávku seberealizace. O možnost poznat sám sebe v kritických momentech a překonávání svých limitů. Rád si stavím před sebe stále vyšší cíle a pociťuji uspokojení, když se mi podaří je zdolat. Ono nejde jen o to mít natrénováno. Rozhoduje i psychika a zkušenosti, a ani vyšší věk není na překážku.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Chtělo by se říci, že do své smrti, ale realita bude asi jiná. Takže pokud to zdraví dovolí, co nejdéle.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Na běhání se dívám z té pozitivní stránky, takže se mi samozřejmě líbí. Kdyby nelíbilo, tak ho neprovozuju.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Bohužel bere mi čas, který bych potřeboval věnovat též něčemu jinému. Na druhou stranu jsem rád za ten čas, který běhání věnuji, takže to je takový začarovaný kruh.
Tvé nejoblíbenější závody?
48 hod v Surgeres (Francie) - svou neopakovatelnou atmosférou.
Jak často a jak moc trénuješ?
S přibývajícím věkem slevuji, tak 5x týdně 80 - 100 km.
Něco z tajů tvé přípravy?
Naběhat co nejvíce tréninkových kilometrů, kdysi i 700 až 800 měsíčně.
Tvůj zdravotní stav?
Relativně dobrý (honem někde zaťukat na dřevo).
Tvé cíle do budoucna?
Momentálně jsem se zaměřil dotáhnout počet uběhnutých maratónů na kulaté číslo 100. Snad to letos stihnu, ještě mi chybí 10.
Tvůj největší sportovní sen?
Naštěstí jsem si stihl během své běžecké kariéry pár svých snů splnit. Momentálně jsem realista bez běžeckých snů.
Tvé další koníčky?
Zvelebování rodinné sídla (doufám, že to doma budou číst), cestování.
Co jíš a piješ nejraději?
Mám pár slabůstek: snídani si neumím představit bez nejmenované značky jogurtu, těstoviny k obědu či po úspěšném absolvování závodu doplnění tekutin v podobě toho nejchutnějšího ionťáku - zlatavého moku.
Co tě nejvíc zlobí?
Momentálně snad naše politická scéna napříč jejím spektrem.
Jaké máš pocity?
Jak kdy, ale jelikož jsem introvert tak se s nimi moc nesvěřuju.
Co si rád broukáš?
Normálně toho asi moc nenabroukám. Ale v roce 2010 v Athénách jsem se čtrnáct dní těšil, až si brouknu: V nohách mám už tisíc mil...
Tvé motto?
Běhám, tedy jsem...
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Není nikdy pozdě začít se hýbat.
Pár slov na závěr?
Moudra už tady bylo dost, ne? Jdu se raději proběhnout...
5. dubna 2012
