Musíš si věřit, pak dokážeš všechno
Jméno a příjmení? Věra Pospíšilová
Věk?
Už začínám patřit mezi běhající babičky, ale děti mě vnoučaty naštěstí ještě neobdařily (ročník 1958).
Vztah? K životu? Optimistický - vše zlé je k něčemu dobré.
Rodina? Bohužel už jen 3 děti a skoro desetiletý rotvajler.
Rezidence? Pardubice.
Zaměstnání, povolání?
Už 17 let v domácnosti, pobírám péči na vážně zdravotně postiženého syna.
Máš trenéra?
Měla jsem běžecký plán od Miloše Škorpila, díky výše zmiňovanému projektu WCH, a chybí mi, asi ho poprosím o další.
Klub? Nejsem členem žádného klubu.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Různý, co mi sedí, Adidas, Asics - boty, oblečení od všech možných značek - Adidas, Asics, Craft, Mizuno, Nike...
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala
Běhám krátce, zatím žádná.
... a na kterou nedáš dopustit? Adidas a Asics - boty.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním?
V posilovně na běžícím páse v únoru 2010, venku v květnu 2010.
Tvé začátky v běžeckém sportu (co tě motivovalo)?
Touha po změně, zkusit něco nového. Také jsem chtěla shodit 3 kg, dodnes jsem je neshodila a už se tím netrápím.
Předchozí sportovní kariéra?
Orbitrek, aerobic, spinning, kolečkové brusle, kolo, posilovna, v létě plavání - to vše až po čtyřicítce.
Současné další sportovní aktivity?
Spíš už jen běh, občas spinning, aerobic, kolo a posilovna... ta mi chybí, začínají mě bolet záda, budu s tím muset něco udělat.
Největší sportovní úspěchy? Maraton v Praze 2012.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Všechny, ve kterých si zlepším čas, byť jen o pár sekund.
Největší sportovní zážitek?
Asi půlmaraton a maraton v Praze 2012. Oba závody jsem absolvovala spolu s děvčaty z Women´s Challenge - navzájem jsme si fandily a podporovaly se. Díky plánu od Miloše jsem pravidelně 5x v týdnu trénovala a zlepšila si tak časy na 10 km a půlmaratonu.
Tvůj nejtěžší závod?
Jednoznačně maraton v Praze. Více kilometrů jsem dosud neuběhla. Už od 30. km mě bolely nohy a měla jsem pocit marnosti svého počínání. Vyčítala jsem si, že jsem se na něco takového vůbec přihlásila. Taky jsem si říkala, že žádný ultramaraton (měla jsem ho v plánu) nepoběžím, že je to sebevražda. Tak jsem zvědavá, jestli to dodržím.
Tvůj sportovní vzor?
Všechny ženy, které jsou v mém věku rychlejší a jsou schopné uběhnout i ultramaraton.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Kbelská desítka 2012 v čase 53:47, půlmaraton Praha 2012 v čase 2:02:15 a Pardubický půlmaraton 2012 v čase 2:01:58.
Proč se věnuješ právě běhání?
Jsem v domácnosti, mohu vyběhnout kdykoliv, ráno, v poledne či večer, záleží to jen na mně - takže je to o svobodě. Taky si vyčistím hlavu, utřídím myšlenky nebo si jen poslouchám oblíbenou hudbu a vnímám přírodu kolem sebe. Pár hodin po doběhu se mi zdá život báječnej.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mi dovolí zdraví. Doufám, že do osmdesáti.
Co se ti na něm líbí?
Líbí se mi úžasný pocit po doběhu. Většinou, když se mi vůbec nechce, tak si běh nejvíce užiju.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Dává mi radost z pohybu v přírodě, nové přátele a zážitky. Bere mi čas, který bych asi trávila četbou, či u televize nebo počítače, ale to mě vůbec nemrzí, ba naopak.
Tvé nejoblíbenější závody?
Městské kombinované s přírodou. Letos se mi moc líbil Běh za sedmizubým hřebenem v Boskovicích a 15 km v Kolíně.
Jak často a jak moc trénuješ? Snažím se 5x týdně, někdy jen 4x.
Něco z tajů tvé přípravy?
Zjišťuji, že bez intervalového běhu není šance na zlepšení.
Tvůj zdravotní stav?
Snad dobrý, sice jsem po úrazu a následné operaci krční páteře, ale je to již 8 let a vše díky posilování zvládám v pohodě.
Dopuješ?
Jasně, miluji hořkou čokoládu, kávu s mlékem, cukrem a šlehačkou, zmrzlinu a jiné sladkosti (hlavně s čokoládou).
Tvůj nejbližší velký závod? Olomoucký půlmaraton.
Tvé cíle do budoucna? Ještě si zlepšit časy.
Tvůj největší sportovní sen?
Nějaký horský maraton, třeba Silva Nortica Run.
Tvé další koníčky? Četba, cykloturistika, procházky se psem.
Co jíš a piješ nejraději?
Z jídla mám nejraději kuře s rýží. Každé ráno snídám kakao, ještě se mi nepřepilo. Nepohrdnu dobrým bílým vínem.
Co nesnášíš?
Zbabělost, faleš, aroganci, nadřazenost, pomluvy - našlo by se toho víc.
Co tě nejvíc zlobí?
Zdravotní stav nejmladšího syna a našeho starého rotvajlera. S ani jedním nic nenadělám, musím se s tím smířit, tak to prostě je.
Jaké máš pocity?
Ze života? Snažím se být optimista, ale občas vidím vše černě a skolí mě depka.
Přeješ si něco? Zdraví pro svého nemocného syna i další dvě děti.
Co si ráda broukáš? Většinou nejnovější hity.
Co jsi o sobě ještě nikomu neřekla?
Nad tím nepřemýšlím, něco by se určitě našlo.
Tvé motto? Vše je o vůli a o odvaze.
Máš nějaký příběh z natáčení?
V cíli maratonu v Praze jsem si sotva vypla hodinky a už u mě stál pán s kamerou a slečna s mikrofonem a otázkou: Co pro mě znamená Pražský maraton? Celá udýchaná a zpocená melu cosi o památkách a atmosféře, slečna mě upozorní, že musím odpovídat celou větou, takže znovu. Nakonec vše stejně vystřihli a zůstala jen zmínka o nádherných památkách.
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Každý začátek je těžký, nejprve střídat běh s chůzí, nenechat se odradit a vydržet. Dobrá fyzická kondice stojí za námahu.
Pár slov na závěr? Musíš si věřit, pak dokážeš všechno.
14. června 2012
Já už teď vůbec neběhám, protože mě zradila kolena.
Hodně chodím s pejskama. Taky jsem si koupila koloběžku a skoro každý den teď vyrážím na projížďku.
Je to super, každému vřele doporučuji.
14. října 2018
