Cokoli děláš, dej do toho srdce
Jméno a příjmení? Sylvie Štiglerová
Ročník narození? 1999
Rezidence? Ostrava, Praha
Zaměstnání, povolání? Studentka
Trenér? Jan Pernica
Klub? USK Praha
Jaký běžecký arzenál používáš?
Co se týče obuvi, vybírám podle terénu a počasí. Na dráze a při speciálních trénincích nejraději běhám v “bostonkách” (Adidas Boston boost), tretry pak volím zásadně od Nike a do terénu nedám dopustit na Inov-8 X-talon 212.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním?
S “pravidelným” běháním při intervalu asi 14 dní a déle 
tak nějak “odjakživa”. S rodiči jsme občas vybíhali do nedalekého lesa, později jsem si našla vlastní “testovací” trasy. Ale se skutečnými atletickými tréninky až kolem šestnácti.
Tvé začátky v běžeckém sportu, kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo?
Ještě, než jsem začala pořádně trénovat, běhávala jsem Ostravský běžecký pohár, kde se mi, i díky dobré fyzičce z basketbalu, docela dařilo, a co člověku jde, to jej také často baví. Na gymnáziu jsme také absolvovali spoustu měřených tělocviků na tartanovém oválu sdíleném s vedlejším sportovním gymnáziem, a tak jsem měla spoustu příležitostí potkávat se s atletickými trenéry. Jednoho dne jsme v tělocviku měli běžet test 800 m, kvůli počasí se však stal dobrovolným a myslím, že jsem to nakonec odběhla sama. Kouč (pan trenér Vladimír Černý) tam zrovna končil se svým tréninkem a zeptal se mě, kdy už prý začnu pořádně běhat. To bylo zřejmě klíčové a od té doby jsem začala chodit na tréninky.
Předchozí sportovní kariéra? Od první třídy jsem hrála závodně basketbal.
Současné další sportovní aktivity?
Pro radost občas basketbal, kolo, turistika, lyže, běžky a plavání.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
WMRA International Youth Cup, Jánské Lázně, 9.
ME v běhu do vrchu (U20) 2017, Kamnik, 18.
MS v běhu do vrchu (U20) 2017, Premana, 12.
ME v běhu do vrchu (U20) 2018, Skopje, 13.
MS v běhu do vrchu (U20) 2018, Canillo, 22.
MČR dráha 2016, 3000 m, 1.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Na úplně první vítězství spíše ne, 
ale pamatuji si na to první republikové, na trojce v hale 2016. Běhávala jsem tehdy závody stylem na krev start cíl, takže i přes medaili nebyl trenér úplně spokojen s rozložením časů jednotlivých kilometrů.
Tvůj nejtěžší závod?
Běh do vrchu v Kamniku. Nahoře nás již čekali sanitáři a rovnou vyčerpáním padající běžce “odhazovali” na přilehlou plachtu.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
800 m (2:17,92)
1000 m (2:57,83)
1500 m (3:35,87)
3000 m (9:55,59)
5000 m (17:58,33)
10 km (38:07)
Tvůj sportovní vzor?
Kobe Bryant, Michael Jordan (odhodlání vítězit a velké srdce), Genzebe Dibaba (vynikající styl a univerzální rozsah napříč běžeckými tratěmi), Eliud Kipchoge (pojetí běhu jako součásti života a klid, se kterým přijímá ty největší úspěchy, ale i prohry).
Proč se věnuješ právě běhání?
Běhání považuji za jednu ze základních schopností člověka, která se dá navíc poměrně snadno rozvíjet i během studia, které je mnohdy náročné skloubit s časově fixními aktivitami. Kromě radosti, kterou mám, když se mi běží dobře, rychle a tělo funguje, jak má, je to z podstatné části také lidmi, kteří pro mě k atletice patří. Neboť bez dobrého týmu, není ani dobrý běžec a bez dobrého trenéra není dobrý tým.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Myslím, že jsem ve stavu, kdy si nedokážu úplně představit, že bych vůbec neběhala, takže v nějaké formě patrně už napořád.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Atletika je rozhodně jeden z nejférovějších sportů, vždyť ovál vám nikdo nezkrátí. Na druhou stranu, někdy, když je toho mimo sport hodně, je trochu těžší se motivovat k vyšší koncentraci a nasazení v tréninku (pokud je na to člověk zrovna sám).
Tvé nejoblíbenější závody?
Z dráhy všechna MČR, protože se zde sejde celá konkurence, a pokud má člověk formu, dá se domluvit a pomoct si ke kvalitním výkonům, ačkoli jindy je to zase velmi taktické a takové závody na poslední kolo moc ráda nemám. Mimo ovál pak Starobělské Lurdy a krosová mistrovství jako taková.
Tvůj nejbližší velký závod? Záleží, co pandemie dovolí.
Jak často a jak moc trénuješ?
Okolo 6-10 tréninků týdně, z čehož tak 4 bývají náročnější, zbytek je zaměřen na techniku, sílu a obecnou vytrvalost.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejraději mám dráhové tréninky ve smyslu středně dlouhých úseků, 150 m až 600 m, v kombinovaných sériích. Lépe se mi koncentruje na výkon, když se vzdálenosti střídají a trénink je rozdělen do více částí.
Nejtěžší jsou pro mne pak tréninky s vyšším počtem opakování stejného úseku, např. 10x600 m na stejné pauze, kdy se celková únava sčítá, a pokud už jednou špatně začnu, je pro mne těžké celý trénink zrychlit.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Jednak mne motivují atleti, které sleduji na sociálních sítích, ale momentálně je to především silná skupina a samozřejmě radost z každého zlepšení.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Rozhodně ano, před závody bývám velmi nervózní, obzvláště když cítím formu a něco od sebe očekávám. Z toho pak plyne jedna z mála výhod zranění, neboť když jsem neměla tolik natrénováno, bylo pro mne předzávodní období mnohem pohodovější.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Místo na talismany věřím na pořádný trénink a dobré naladění, ale rituál mám ve formě rozcvičky, kterou začínám vždy hodinu před startem...
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
To je dobrá otázka. Po závodě se skutečně nejvíc těším, až se najím, neboť patřím mezi běžce, kteří toho před startem moc nesní. Obvykle to ale není nic moc speciálního, většinou oběd, který jsem vynechala.
Něco z tajů tvé přípravy?
Kromě běžeckých tréninků považuji za podstatné tělo na speciální zátěž připravit, což znamená zařadit do plánu jak obecné posilování, tak mobilizační cvičení, obzvláště co se týče často skloňovaného středu těla, core. Dalším důležitým aspektem je pro mne pružnost a obecně správná funkce kotníčků, což je parádní poznatek, který si s sebou nesu z ostravského Black Teamu. Také se snažím nepodceňovat protahování.
Člověk trénuje pro sebe, aby se zlepšil z bodu, ve kterém se právě nachází, což s sebou někdy přináší i vlastní tempo – to je má strategie, jak zvládnout nervozitu, kterou mám občas i před tréninkem.
Tvůj zdravotní stav? Aktuálně bez zranění, tak snad to chvíli vydrží.
Tvé cíle do budoucna?
V rámci “malých” cílů bych ráda trénovala tak, abych se každou sezónu mohla zlepšovat a posunula si osobní rekordy.
Tvůj největší sportovní sen? Nejspíše olympiáda.
Co jíš a piješ nejraději? Všechno.
Pivo nebo pivo? Pivo, ani jiný alkohol nepiji.
Tvé další koníčky?
Ze sportů je to určitě kolo a basketbal. Díky lásce k horám “turistika” s krosnou na zádech, tam jde pak i běh stranou. V zimě rozhodně sjezdové lyže a občas běžky.
Mimo sport je to pak kresba a malba, na což ale poslední dobou nemám příliš mnoho času. Nepohrdnu severskou detektivkou a občas opráším starý klavír nebo se pokouším vtisknout akord do strun kytary.
Kdy jsi byla nejvíc nervózní?
Před svým prvním mistrovstvím republiky 2015, které se konalo v pražské hale. Trénovala jsem tehdy asi půl roku a měla to být moje druhá patnáctka. Běželo se v neděli, a když jsem se byla v sobotu podívat na jiné starty, málem jsem se rozbrečela. Nakonec to ale bylo celkem solidní 4. místo za 4:52,96.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro a zima.
Kolik jazyků znáš, kolikrát jsi člověkem? 3 (čestina, angličtina, němčina).
Kdy v životě jsi musela nejvíce „zabrat“?
Relativně asi při prvním zkouškovém na výšce.
Tvoje oblíbená barva? Černá a tyrkysová.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?
Někde v horách, ze kterých však není zase tak daleko třeba do obchodu. Například ve švýcarských nebo italských Alpách.
Kdybys teď mohla být kdekoli, kde bys chtěla být? V Itálii, v Livignu.
Na co se nejvíc těšíš?
Sportovně až zase začnou závody. Jinak na nové vědomosti z oboru, a že třeba jednou budu vědět dost na to, abych někomu dokázala skutečně pomoci.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Na akční thrillery a filmy s kvalitní pointou.
U čeho si nejvíce odpočineš?
Takřka při jakékoli “netréninkové” aktivitě v horách.
Tvé motto? Limits, like fears, are often just an illusion. (Michael Jordan)
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Aby se nebáli začít, když začnou, aby vytrvali a aby našli motivaci nejen ve vidině lepších výkonů a fyzičky či ve spálených kaloriích, ale aby nezapomněli na radost z toho, že prostě běží.
30. prosince 2020
