Skvělou trasu, spoustu odhodlání
a dlouhou výdrž pro všechny!
Jméno a příjmení? René Kujan
Přezdívka? Onkel Kü
Zaměstnání, povolání?
Ferda Mravenec na volné noze,
práce všeho druhu. 
Máš trenéra?
Nemám, čerpám z dobrých rad běhajících přátel, snažím se poučit
ze svých omylů a občas přečtu i nějakou chytrou knihu.
Jaký běžecký arzenál používáš?
V současné době nejraději plážové šortky z vietnamské tržnice v kombinaci s bavlněným trikem. V podstatě jsem přesvědčený o tom, že o vybavení běhání moc není. Vybavení může být nápomocno, může být na překážku, ale to hlavní si nosíme v hlavách. A nohách.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním? Někdy asi před 20 lety.
Tvé začátky v běžeckém sportu?
Byla to náhoda. Nebo by možná bylo korektnější říct, že to přišlo tak nějak samo od sebe. Nejdříve mne běhání vůbec nebavilo. Jasně si vzpomínám, jak jsem se na základní škole od běhání ulejval, kde to šlo. Až na střední jsem odhalil ten úžasný vedlejší efekt běhu - že se při něm nádherně čistí hlava.
Předchozí sportovní kariéra?
Žádná, rád dělám všechno možné, honění se za tabulkami, brankami, body a vteřinami do mého repertoáru ale nepatří.
Současné další sportovní aktivity?
Horské kolo, snowboard, kolečkové brusle, kajak, horolezectví, (vysokohorská) turistika, volejbal, speedminton ...
Největší sportovní úspěchy?
Úsměv na tváři (své i ostatních zúčastněných) po vyvedené akci.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Všechny dokončené maratony jsou svým způsobem úspěch.
Tvůj nejtěžší závod?
Dresden Marathon 2011. Vlastně ani nevím proč, co mi pořádně nesedlo. Pamatuju si jen ten sžíravý pocit, že jsem se na to měl už po půlmaratonu vykašlat. S křečemi po celém těle (nejvíc vynikal asi křečovitý úsměv)
jsem to nakonec nějak dorval do cíle.
Ale ten den jsem si myslel, že už mě k běhání nikdo nedostane! 
Tvůj sportovní vzor? Každý, kdo nekecá, maká a nedopuje.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Neříkejme tomu nejlepší, nazvěme to prostě „dosažené výkony“
- maraton: 3:22:55 hod.
Proč se věnuješ právě běhání? Protože mi přináší radost. A přátele.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud mne bude bavit.
Co ti běhání dává?
Běhání je nejpřirozenější pohyb člověka (hned po dýchání a chechtání). Nelze bez něj být. To uvidíte nejlépe v Praze. I invalida s hůlkou si rád popoběhne za téměř odjíždějící tramvají.
Něco z tajů tvé přípravy?
Důležitou a nedílnou součástí tréninku je dobrý a dostatečný odpočinek!
Tvé cíle do budoucna?
Je to takový projekt na podporu Sportovního klubu vozíčkářů Praha.
V podzimních podmínkách severní Evropy uběhnout 30 maratonů za sebou.
Na světě existují miliony a miliardy lidí, kteří by nějakým způsobem potřebovali a uvítali pomoc druhých. Není v silách jednoho člověka pomoci všem. Mně osud poměrně jasně a důrazně napověděl – pomoc půjde vozíčkářům. Nebudu zabíhat do detailů. Stačí, když řeknu, že jsem byl
po jedné nezaviněné dopravní nehodě na místě spolujezdce rozlámaný jak onen bájemi opředený mraveneček. V rámci operací, léčby
a dlouhotrvajícího návratu mezi normální zdravý lid jsem měl možnost potkat mnoho lidí na vozíku. Věřte, že u většiny z nich to nebylo na základě jejich svobodného rozhodnutí, vozit se zbytek života na čtyřech kolečkách.
A mnohdy to nebylo ani jejich vlastní vinou. Překvapivě, tedy pro mne překvapivě, šlo hlavně o silné lidi s vůlí, odhodláním a odvahou. A bylo velmi poučné sledovat, jak někdo, kdo je na tom fyzicky hůř, se psychicky drží daleko lépe.
Kdo jiný by měl pomáhat sportovcům než jejich nejbližší vývojový druh – tedy sportovci? Kdo jiný dokáže lépe pochopit, jak moc může člověku pohyb chybět a jak moc mu může dát, vrátí-li se k němu, byť třeba ve trochu jiné podobě?
V současnosti se účastním maratonských běhů u nás i v zahraničí. Za každý takto absolvovaný přípravný maraton zasílám na konto Sportovního klubu vozíčkářů Praha 300 Kč. V rámci projektu Spojenci SKV se může kdokoli připojit a věnovat vozíčkářům jakoukoli částku např. za jeden uběhnutý kilometr, jeden uběhnutý maraton apod. První fanynka posílá SKV 100 korun za každý mnou absolvovaný přípravný maraton. Projekt má svůj vlastní variabilní symbol a na transparentní sbírkový účet se můžete prostřednictvím internetu kdykoli podívat a sami zkontrolovat, co se s penězi děje. (www.skvpraha.org)
Tvůj největší sportovní sen? Na to se musím nejdřív pořádně vyspat.
Co jíš a piješ nejraději? Brambory a mléko.
Co nesnášíš? Dršťkovou polévku.
Co tě nejvíc zlobí? Ne-dobro v nás.
Přeješ si něco?
Skvělou trasu, spoustu odhodlání a dlouhou výdrž pro všechny!
Tvé motto?
Kupředu! (norsky „Fram!“, podobnost s heslem jednoho indiánského kmene vládnoucím dříve na našem území je čistě náhodná!)
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Hlavně to moc nežrat a nebrat se moc vážně. Lepší je běhat méně
a pravidelně než běhat moc, ale jen občas. Nejdůležitější věc, a zároveň
ta nejtěžší, je vykopat se z gauče a začít. Ten pocit hrdosti na sebe sama, že člověk zvítězil nad vlastní leností, vás bude posouvat dál, než si dokážete představit. 
15. května 2012
