foto: Martin Digmayer
První závod byl s nebožtíkem
Jméno a příjmení? Radomír Novák
Přezdívka (jak ti říkají)?
Laco - podle fotbalového reprezentanta Jurkemika, pamatujete, jaké krásné góly dával z dálky?
Věk? Současný letopočet minus 1970.
Znamení?
Býk, ale přitom skoro ještě Beran. Dost příšerná kombinace, tvrdí manželka.
Rozměry? 171 cm, 72 kg. Takže nadváha 
Vztah? Dlouholetý a šťastný. K manželce, běhu i pivu
Rodina? Dvě děti.
Rezidence?
Trvale Praha, přechodně chatička kousek za Prahou. Poslední dobou je to už skoro obráceně.
Zaměstnání, povolání? Sportovní novinář.
Máš trenéra? Ne.
Klub? Laco Team Uhlířské Janovice. Jediný člen čili sám sobě sponzorem.
Jaký běžecký arzenál používáš?
V létě tričko, klidně z Lidlu, proč ne? A v zimě pak my zimomřiví holt vrstvíme a vrstvíme...
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Salomon, ale to byla i moje chyba při výběru.
…a na kterou nedáš dopustit?
Moc dobře se mi vždycky běhalo v Asicsech, až jsem skoro začal být pověrčivý
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
V rámci fotbalových tréninků již v roce 1983, čistě běžecké cca od 2010.
Tvé začátky v běžeckém sportu, co tě motivovalo?
To bylo celkem zajímavé. Po úrazu kolena jsem musel skončit s fotbalem a po nějakém čase jsem začal běhat orienťáky. Jednou se tak drápeme někde na Kokořínsku ke kontrole do děsivého krpálu a já nadávám, proč jsme rovnou nešli na nějaký běh do vrchu. A borec vedle mne na to - no co ti brání, najdi si web Pražské ligy kopců, dělají hafo závodů... Za pár týdnů jsem běžel Jarov-Károv, zrovna když tam krátce před startem našli poblíž trati nebožtíka. Neodradilo mě ani to, od té doby jsem těch pražských kopců vynechal jenom pár.
Předchozí sportovní kariéra?
Fotbal, futsal, atletika, orientační běh, MTBO.
Současné další sportovní aktivity?
Kolo, brusle, běžky a volejbal - ten na naší osadě Hujara hrajeme na hřišti, které vzniklo už před válkou.
Největší sportovní úspěch? Čtvrtka pod minutu.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Jakákoli "bedna", moc jich fakt zatím nebylo.
Největší sportovní zážitek?
Olympiáda v Atlantě 1996. Z novinářské tribuny, samozřejmě
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Snad nikdy jsem nepřiběhl do cíle první, ale občas to aspoň vyšlo na první místo v kategorii.
Tvůj nejtěžší závod?
Štěchovický poklad 2019. Sice jen tři kilometry, ale nějak se mi povedlo trochu ostřeji zafinišovat - a v cíli jsem pak dlouho jen mrtvolně ležel a netušil jsem, kdo mne odtáhne zpátky. Ani euforie z druhého místa moc nezabírala.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
1000 m - 3:19, 1500 m - 5:05, 3000 m - 11:15, 5000 m - 22:24, 10.000 m - 46:32, půlmaraton radši psát nebudu, protože ten čas je fakt hrozný, i když to kolem Sázavy bylo pořád nahoru a dolů.
Tvůj sportovní vzor?
Vlastně každý, kdo ve sportu něco dokázal, a přitom zůstal slušným člověkem.
Proč se věnuješ právě běhání? Nesmírně mě baví.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud to půjde.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Je to individuální a navýsost férový sport, nikomu jeho snažení nemůžeš zkazit, ani on tobě. A největšími soupeři jsou nakonec stejně jenom vlastní tělo a vlastní vůle.
Tvé nejoblíbenější závody? Kopce.
Jak často a jak moc trénuješ?
Nepravidelně, snažím se vyběhnout vždycky, když mám aspoň půlhodinku volno. Ve srovnání se soupeři jsou ty objemy dost malé.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Volný běh v lese a pokaždé jsem nadšený, když tam objevím nějakou novou cestičku, o které jsem ještě nevěděl. Nebaví mne opakované běhy na jednom místě, ale občas není vyhnutí.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?
Znáte píseň Zvláštny smútok víťazov od Elánu? Nikdy jsem ji nechápal - víte o někom, kdo si na startu řekne: Dneska mi stačí, když budu druhej?
Co předzávodní nervozita, týká se tě? Ne.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Povedlo se mi pár závodů v modrém triku a botách Asics - a už to z té hlavy prostě nedostanete.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na pivo. Tady se opravdu nebudu snažit o žádnou originální odpověď.
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Na kopce chodí obecně bezva lidi, i díky nim mě to strašně chytlo.
Něco z tajů tvé přípravy?
Spousta soupeřů je na rovině značně rychlejší než já, ale v kopci jsme najednou kupodivu vyrovnaní. Vždycky jsem si to vysvětloval silou v nohách, natrénovanou při volejbalových výskocích... asi blbost, co?
Dopuješ?
Ne, ale k tomu mám taky historku z pradávna... Ještě jako fotbalový dorostenec jsem si v tehdejším Čs. sportu přečetl zprávu o tom, že dopingovou látku obsahuje lék na kašel Ipecarin, i polkl jsem s nadějí před zápasem lžíci onoho sajrajtu a jal se pozorovat veskrze pozitivní vliv na svůj výkon... A jelikož jsme tenkrát v Týnci nad Sázavou prohráli 0:13, byl s dopingem rázem konec.
Co tě nejvíc zlobí?
Každého asi napadne politika... jenže ve srovnání s tím, v čem jsme žili před rokem 1989, je tohle ráj na zemi. Věřte tomu.
Mluvíš sám se sebou?
Nejčastěji právě při běhání, většinou se marně přesvědčuju, že by to šlo rychleji.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Léto. Už jsem mezi soupeři docela proslulý, že čím vyšší teplota, tím lepší běžecké výsledky...
Co tě vždycky rozesměje?
Pavel Kantorek, Honza Vyčítal a Ivan Mládek.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
Při péči o handicapovaného syna. Ale pořád to byl jen zlomek toho, čím si procházela manželka.
Tvoje oblíbená barva?
Zelená a modrá. Dokonce to na kolínském gymnáziu byly naše třídní barvy, hádejte proč...
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner? Jako moje žena.
Které životní rozhodnutí bylo pro tebe nejdůležitější? Oslovit ji.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Vždycky záleží na lidech. Úžasné lidi jsem potkal třeba ve Finsku, v Izraeli, v Brazílii.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být? Tam, kde je teplo.
U čeho si nejvíce odpočineš?
U hudby, ať už aktivně, nebo když jenom poslouchám.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve? Očí. Fakt, nekecám, i u běžkyň.
Co si rád broukáš?
Pink Floyd. Genesis. Dire Straits. Vlastu Redla. Luboše Pospíšila. Framus Five. A podle nálady i cokoli dalšího.
Tvé motto?
Dokud dýchám, doufám. Ale před startem většinou říkávám jiné, stejně jako řada dalších běžců - "dneska to všechno poženu před sebou"
Máš nějaký příběh z natáčení?
Já natáčel pouze Ohnivé ženy, zbytek rodiny je v tomto směru úspěšnější.
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Začněte. Pak už stačí jen vydržet.
28. listopadu 2020
