Chci být ve stavu,
kdy se člověk těší jen dne následujícího
Jméno a příjmení? Petr Muras
Věk? 30
Znamení? Rak
Rozměry?
181 cm a váha skáče nahoru a dolů
jak na horské dráze
Vztah? Svobodný
Rodina?
Rodinu jsem ještě nezaložil
Rezidence?
Poslední dobou lítám všude možně
Zaměstnání, povolání?
Logistický koordinátor
Klub? SSK Vítkovice
Přezdívka (jak ti říkají)?
Dnes žádnou přezdívku asi nevlastním. Ve školních letech mne ve fotbalovém kolektivu říkali Šlapetka, podle vojína z filmu Copak je to za vojáka. Už si ani za boha, ač v něj nevěřím, nevzpomenu, proč to.
Máš trenéra?
V Praze jsem se připojil ke skupině trenéra Kervitcera už skoro před třemi lety. Krátce poté, co jsem začal běhat. Nedá se říci, že by to však byl vysloveně můj trenér. Jsme veliká skupina všech různých výkonností, od mistrů světa až po veteránské labužníky, a tak se samozřejmě někomu mé výkonnosti nějak individuálně nevěnuje. Každopádně je to velká osobnost atletiky, která jí žije od rána do večera, a to je inspirativní.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Všechno možné. Moc se tím nezabývám, dokud ta obuv funguje, jak má.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Na jednom krosu v Mnichově jsem vyhrál objemové silničky od spíše terénní značky Salomon, a načaly se rozpadat snad už po 300 kilometrech.
... a na kterou nedáš dopustit? Tréninkové tenisky od Asics.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním? Někde roku 2016.
Tvé začátky v běžeckém sportu (kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo)?
Přivedl jsem se k němu sám. Kolem 26 let života jsem byl věčně zdravotně a psychicky namožený jedinec. Z ničeho nic mne zaujmula myšlenka dokončit dlouhý triatlon (Ironman) a začal jsem trénovat. To se povedlo, a postupně jsem zůstal jen u běhu a regeneračního plavání.
Předchozí sportovní kariéra?
Hrál jsem 14 let fotbal u nás doma v ostravském Baníku. Pak jsem ještě rok zkoušel atletiku, spíše sprinty. Ale nějak jsem si vůbec nevážil toho, že mne zdraví a okolnosti umožňují se hýbat a hned skončil. Toho si vážím až nyní.
Současné další sportovní aktivity?
Plavání, ping-pong, badminton, horské kolo. Baví mne box. Vysokohorské tůry v opravdové zemi nikoho.
Největší sportovní úspěchy?
Mládežnický mistr republiky ve fotbale, vítěz Ostravského maratonu (prý ten nejpomalejší vůbec, ale to mne nepálí).
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Viz nahoře. Vyhrál jsem spousta menších a středně velkých závodů, ale radší se utopím ve středu tabulky na nějakém mistráku s těmi nejlepšími a udělám si třeba osobák. 
Největší sportovní zážitek? Bostonský maratón, bez nejmenších pochyb.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Asi to byl takový maličký závod na pražském Vítkově, po práci. Běželo se s čelovkou na zamrzlém chodníku po tmě, a asi jsem byl díky nesmekům jediný, který se při tom nerozflákal. 
Tvůj nejtěžší závod?
Taky již zmíněný Bostonský maratón. Začátek je prudce z kopce, ze kterého běhat neumím. Poté s řádně namoženými svaly téměř furt do kopce. Člověk se do cíle dokope jen díky těm onehda 900 tisíci lidem kolem trati. Hodně těžký byl taky charitativní maratón v Západní Sahaře. Doslova jsem v dunách vyschnul a při probíhání uprchlickým táborem mne místní děti obdařily vrháním kamenů.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Musím zaklepat, že se neustále zatím zlepšují, takže je zde psát nemusí být za chvíli aktuální, a navíc jsem asi dospěl do fáze, kdy mne to už netrápí, protože člověk chce po pokoření jedné mety hned dosáhnout na tu další a není tomu konec.
Tvůj sportovní vzor?
Emil Zátopek, Killian Jornet, Emelie Forsberg, Anthony Joshua, Mike Tyson a asi ještě spousty dalších.
Proč se věnuješ právě běhání?
Časově a cenově dostupný sport, lidskému tělu nejpřirozenější a nejvíce osvobozující.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mne bude bavit a přispívat k tělesnému zdraví.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Viz proč se mu věnuji. Nelíbí se mi komerce, která se nabaluje na masovou popularitu běhu.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Bere mi určitý počet kalorií, který pak můžu doplňovat buchtami a hořkými čokoládami.
Tvé nejoblíbenější závody?
Za tu dobu jsem se na málokterý závod vícekráte vrátil, ale vyjmenoval bych třeba: Trailová závist, Babický čtvrtmaratón, Ostravický kros, Česko-německý půlmaratón...
Tvůj nejbližší velký závod?
Maraton v Chicagu, který se ale s největší pravděpodobností odloží.
Jak často trénuješ? Zaběhám si každý den.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Docela mne baví intervalový trénink ve skupině, a nemám rád dlouhé běhy o samotě.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se...?
Stýkání se s lidmi kolem běhu je motivace.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Zjistil jsem, že neoplývám ani tak nervozitou, jako věčně poraženeckou náladou.
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
Nejvíce praktický předzávodní rituál je si zajít včas a v klidu na záchod. To ví přece každý.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Na buchtu a na kakao.
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Myslím, že s Jirkou Pytlíkem z MK Seitl Ostrava.
Něco z tajů tvé přípravy?
Žádné tajemství nemám. Snažím se je obkoukávat.
Tvůj zdravotní stav? Mám astma.
Dopuješ?
Nedopuji. Ani nevím, kde se k podobným preparátům dostat a mám odpor i k hojně používaným nepřirozeným supplementům všude kolem. Kvůli astma si musím občas dýchat tolik probíraného ventolinu, protože občas na konci jara ani neusnu.
Tvé cíle do budoucna?
Mít ducha naplňující rodinu, která nepřešlapuje na místě.
Tvůj největší sportovní sen? Zaběhnout maratón pod 2:30.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Rád vstanu a přečtu si pár stránek knihy u kávy a pustím si u toho třeba Joy Division nebo Beatles. Pak práce, nějaké běhání a večer to samé, co ráno, ale samozřejmě s něčím jiným než káva a pokud možno s někým.
Která část dne je tvou oblíbenou? Ta část, kdy spím.
Tvé další koníčky? Četba a kreslení.
Co jíš a piješ nejraději? Indickou kuchyni a víno.
Pivo nebo pivo? Víno.
Jaký jsi? To mi nepřísluší hodnotit sebe sama.
V čem jsi opravdu dobrý? Viz výše.
Jaké máš zlozvyky? Rychlokonzumace čokolády.
Lžeš? Lžeš často?
Neumím to a vrací se to pak jak bumerang. V práci teda občas kvalifikovaně lžu, ale kdo ne.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní?
Když jsem dorazil do Izraele a nad hlavou mne furt lítaly rakety a auta najížděly do lidí na chodnících, přičemž mne na letišti tři hodiny vyslýchala tajná služba, protože jsem tam dorazil na výcvik v sebeobraně a obsah mojí krosny tomu odpovídal. Větší ponížení jsem snad v životě nezažil, protože jsem měl spousty důkazů o účelu mé cesty, ale dotyční si ten proces náležitě vychutnávali.
Co nesnášíš?
Xenofobii, nacionalismus. Ortodoxní černobílé názory. Nechuť k diskuzi a k jiným názorům jen z důvodu udržení ega vlastního. Alkoholismus a kouření.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Všichni lidé kolem, kteří si neváží toho, že jsme se jako lidi nikdy v historii neměli lépe.
Mluvíš sám se sebou? Ano.
Jaké máš pocity?
Pocitově nekonzistentní. Ale nerad jimi ovlivňuji druhé, takže se radši klidím do ústranní jako tichá ryba.
Jaké máš dilema? Spousty jako každý jiný, ale to už je osobní.
Z čeho máš strach? Z lidského nevědomí a ignorace, ze samoty.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro a podzim.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Nedávám.
Co si přeješ?
Štěstí, lásku, mír a snad býti dobrým otcem v budoucnu. Už jsem zjistil, že vše je naprosto irelevantní v souvislosti s majetkem, zajištěním, bankovním kontem a tituly. Ty nejšťastnější lidi jsem potkal v nejchudších zemích, kde se člověk koupe ve stoce a nedávno tam rachotily samopaly a elektřina je luxusním artiklem.
Co ti udělá největší radost? Knížka.
Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš?
Dosáhnout duševního stavu nirvány. Kreslit lidi na živo. Mít větší sebevědomí a charisma.
Co tě vždycky rozesměje? Smích druhých, a i má blbost.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
V momentech, které bych nechtěl zveřejňovat.
Pomáháš rád druhým?
S postupem času si neodpustím se aspoň minimálně angažovat, kdykoli je potřeba. Aspoň nějakou donací, pokud možno na aktivity ohledně zvířat.
Tvoje oblíbená barva? Zelená a modrá.
Prohrál jsi někdy sázku? A cos musel udělat?
Prohrál jsem sázku a zveřejnil selfie s mobilem v zrcadle, což je věc, kterou jsem nikdy nepochopil (ten narcismus v tom zrcadle). Pak jsem běhal nahý po louce, nebo dělal na Karlově mostě silly walk z Monty Pythona.
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?
Vzdělaná a vnímavá atletka, se kterou si můžu v posteli předčítat knížky a večer se hádat o životě brouka u vína, nebo společně vařit neznámá jídla. Tím atletka nemyslím nějaký důraz na výkon, ale přeci člověk se prvně musí dobře starat o své zdraví a o své tělo, aby byl schopen se starat o druhé.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
V Tolkienově kraji, v Hobitíně.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být?
Na surfařském kempu v Peniche, na sever od Lisabonu, na pláži.
Na co se nejvíc těšíš? Sportovně anebo i jinak.
Chci být ve stavu, kdy se člověk těší jen dne následujícího.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Na ty, které mne obohatí a u kterých se zamyslím.
Tvoje nejoblíbenější webové stránky?
Goodreads.com. Takový knižní facebook. Asi jediná sociální síť, u které bych chtěl zůstat, ale závist je hrozná věc.
U čeho si nejvíce odpočineš? U knížky a podkresové hudby.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve? Tváře?
Co si rád broukáš?
Párkrát jsem se slyšel třeba v TV a uvědomil si, že žádným sexy hlasem neoplývám, a tak bych chtěl tohoto zážitku všech ušetřit. Prošel jsem si šokovou terapií na karaoke v Tokiu a čiň druhým to, co chceš, aby činili Tobě.
Tvé motto?
Vlastně u poslední otázky jsem jedno zmínil.
Máš nějaký příběh z natáčení? Nikdy jsem se žádného nezúčastnil.
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Aby se ujistili, že mají rádi běh jako takový, a nechcou se jím jen povrchově prezentovat na společenském žebříčku.
Pár slov na závěr?
Bylo to vyčerpávající. Děkuji za dotazník.
3. června 2020
