Cesta k půlmaratonu
Proč publikuješ texty o běhání pouze pod přezdívkou?
Protože vedu nezřízený běžecký život protkaný emocemi až na kost. V oboru, kde pracuji, je ale absolutní nutností serióznost.
Věk?
Na posledním narozeninovém dortu jsem měla jednu svíčku ... to bylo před pěti lety.
Web?
Ještě nedávno byl blog. Pak jsem jedním mocným kliknutím vymazala celý obsah ... Teď mám nový. Tentokrát nepíšu, ale fotím. Je to Cesta k půlmaratonu vyprávěná pomocí fotografií a glos.
Máš trenéra?
Zpočátku byl mým běžeckým guru Miloš Škorpil. Bez něj bych asi s běháním praštila po pár týdnech. Teď už se protloukám sama. Nemám běžecké ambice, a tak nepotřebuji trenéra.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Musím se vyznat z lásky k mému běhátku. Ačkoli většina běžců ohrne nos, já bych bez něj nemohla být. Prakticky nejsem schopná se dokopat k běhu venku, když je tma (ve všední dny běhám v časech, kdy je světlo jen uprostřed léta). Kdo se bojí, nesmí do lesa, a proto běhá doma v kuchyni.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním?
Při studijním pobytu v Budapešti v roce 2008. Zpětně přemýšlím, zda jsem byla natolik sťatá výborným maďarským vínem, že jsem se do toho pustila. Sport pro mě bylo do té doby spíš sprosté slovo.
Tvé začátky v běžeckém sportu?
Ufuněné, propocené a hodně těžké ... pořád jsem na začátku.
Největší sportovní úspěchy?
Zabouchla jsem se do běhu natolik, že mě to nepustilo ani po čtyřech letech.
Tvůj nejtěžší závod?
Ten úplně první. Bylo to necelých pět kiláků lesem a všichni mi utekli. Hrozně jsem zpanikařila, že nevím kudy kam. Ptala jsem se pejskařů u cesty: „Neběželi tady před chvíli borci v trenýrkách?“
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Vyhrála jsem silvestrovský závod na 4 km ... žádná jiná žena v mé kategorii totiž nepřišla.
Co se ti na běhu líbí či nelíbí?
Miluji ten okamžik, kdy máte pocit, že bez problému můžete oběhnout zeměkouli. Mít křídla, létala bych. Co nemám ráda? Těžké nohy hlavně zpočátku a únavu (protože nebýt jí, sbírala bych jistě zlaté medaile).
Tvůj zdravotní stav?
Skoro rok jsem neběhala kvůli ošklivě nataženému hamstringu. Pokoušela jsem se tělo obelstít plaváním nebo chůzí, ale nedalo se. Když už jsem myslela, že se touhou po běhu rozpadnu na prvočástice, našel se výborný fyzioterapeut, který mě dal dohromady.
Tvé cíle do budoucna?
Aktuálně půlmaraton v září v Ústí nad Labem. Bylo by pěkné doběhnout v limitu a nepozvracet se přitom před kamarády, kteří mi přijdou fandit.
Tvůj největší sportovní sen?
Samozřejmě maraton. Poprvé jsem to vzdala ještě v přípravě právě kvůli hamstringu, ale v hlavě pořád hlodá. Při mé šnečí rychlosti je pro mě teď časově nereálné na něj natrénovat. Tolik volného času do týdne prostě nevykouzlím.
Tvé další koníčky?
Pečení muffinů, krocení divé zvěře a procházky po akademické půdě.
Co nesnášíš?
Nedostatek tolerance.
Co jsi o sobě ještě nikomu neřekla?
Ten výborný domácí koláč, který peču a všichni v mém okolí ho milují ... je z krabice.
Tvé motto?
Štěstí je stav mysli. Svět je přesně takový, jaký ho chceme vidět.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Příběhů z natáčení mám mraky, ale to sem nepatří. 
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Pokud jste šneci jako já, hlavně z počátku neblbněte. Nejde o to se utavit během prvních tří měsíců. S běháním je to stejné jako s novou láskou. Zpočátku se musí hodně opatrně. Ochutnávejte jen po malých douškách a těšte se na ohňostroj.
Peggy
29. dubna 2012
