Běhání kdysi pomohlo mně,
nyní se mu to snažím vracet
Jméno a příjmení? Michal Vítů
Jak ti říkají?
Dříve Stýve, poslední dobou asi jménem nebo
šéftrenére (protože to oslovení nemám rád...)
Datum narození? 17. ledna 1978
Znamení? Nejlepší
Rozměry? 180/60
Vztah? Ženatý
Rodina? Ano
Rezidence?
Rodiště Pelhřimov, pracoviště Praha,
bydliště Karlovy Vary
Zaměstnání, povolání?
Běžecký kouč, poradce, expert v pražské běžecké laboratoři
Salming RunLAB, promotér, novinář, vodič – prostě běžec
Máš trenéra?
Běžecký trenér bývá sám o sobě netrénovatelný. Potvrzuji
Klub?
Dříve Eleven Run Team,
dnes Salming Running Česko
Jaký běžecký arzenál používáš?
V minulosti hodně adidas, nyní většinově Salming + tři botníky bot.
Která běžecká výbava (oblečení, obuv) tě v minulosti nejvíce zklamala?
Neexistuje vysloveně špatné vybavení, nýbrž jeho výběr.
... a na kterou nedáš dopustit?
Salming, Garmin, polokompresní ponožky Eleven.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním? V patnácti letech.
Kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo?
Přivedl jsem se sám, nejvíce mě ovlivnil můj nerozlučný mentor Miloš Škorpil.
Předchozí sportovní kariéra?
Zkraje hokej, posléze fotbal, futsal – nízko, ale naplno.
Současné další sportovní aktivity?
Rotoped u televize, vycházky s kočárkem. Na nic dalšího není kdy.
Největší sportovní úspěchy? Úspěchy těch, jimž pomáhám.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Pár medailí z menších závodů, nic zaznamenáníhodného.
Největší sportovní zážitek?
Dosud asi BMW Berlin Marathon (2016) a novomanželský Zurich Marathon Barcelona (2016).
Pamatuješ se na své úplně první vítězství? Bylo to vtipné.
Tvůj nejtěžší závod?
Rotterdam Marathon (2012), přešvihl jsem to, s občerstvovačkami bez jídla mi krutě došlo. Trestných čtrnáct kilometrů, klepotice, druhý den vykulhání místo vyklusání.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Nic světoborného, běhám to z voleje. Ale o to více mě to baví. Běhání by přece mělo být a zůstat zábavou.
10 km - 37 min.
půlmaraton - 1:22 hod.
maraton - 2:58:51 hod.
Tvůj sportovní vzor?
Fotbalově to býval Karel Poborský, běžecky mě hodně ovlivnil Miloš Škorpil, zajímavou osobností je švédský trenér Peter Fröberg. I díky nim mě zaujalo zdravé, rozumněji pojaté běhání. Funguje.
Proč se věnuješ právě běhání?
Našel jsem se v něm. Běh je pro mě tímtéž, co dech. A hezkých pár let už i povoláním. Běhání kdysi pomohlo mně, nyní se mu to snažím vracet.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Jak dlouho ještě hodláš dýchat?
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Že protivník není nepřítel, i se soupeřem si můžeš pomáhat. Nelíbí se mi, že jej někteří účelově zneužívají, chtějí z něj jen vytřískat. Bohatství, vliv. Narušují rovnováhu.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Svobodu, vyrovnanost, klid, sílu, obživu. Občas mi bere iluze o lidech, ale za to běhání určitě nemůže.
Tvé nejoblíbenější závody?
Kamkoliv v Čechách jedu, jedu rád. Zahraniční závody samozřejmě bývají mimořádné, určitě bych se chtěl vrátit do Barcelony, do Berlína. Vodičsky se snažím držet tradici vejpůl prázdnin při Miřejovickém půlmaratonu.
Tvůj nejbližší velký závod?
Na závodění není moc čas, ale snad na podzim přeložený bratislavský maraton.
Jak často a jak moc trénuješ?
Trénuji většinou druhé, ne sebe. Ale jinak asi opravdu trochu běhám, to přiznávám.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Baví mě běhat volně i svižněji. V poslední době jsem si oblíbil dobře udýchatelné delší tempové běhy, kdy vím, že to jde i rychleji. Což je u mě skoro pokaždé. Každopádně tvrdím, že i ten nejtvrdší trénink nám má pomáhat, nikoliv škodit.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Touha po rozvoji je člověku vlastní z podstaty. Sportovní mentoři zároveň tvrdí, že potřeba nutit se do své nejoblíbenější činnosti je vlastně znamením, že něco není, jak má být. Ego mě fakt nepálí.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Čím déle běhám, tím menší je. Rozechvění cítí asi každý, opadne.
Máš nějaký předzávodní rituál?
Dvojitý uzel na tkaničkách, co hrozí odstřižením.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
Ať už se snažím sebevíc, poslední dobou je to pro mě hlavně společenská událost. Těším se na pozávodní výklus, pak si dám úplně všechno (all you can eat).
S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?
Vždycky se najde někdo, kdo se i běháním poblíž rychlostních limitů chce hlavně pobavit. V mé výkonnostní kategorii beztak často o moc víc neběží.
Něco z tajů tvé přípravy?
Zásadním a vlastně jediným momentem mé předzávodní přípravy je, že si na závod vezmu rychlejší boty, tempovky.
Tvůj zdravotní stav?
Řekněme, že je odpovídající věku i okolnostem. Nechá se to, jen už se o sebe musíme trochu starat.
Dopuješ?
Měl bych snad? V tomhle jsem asi úplně na jiném levelu – kdo podvádí, podvádí v první řadě sám sebe. I kdybych trhl světový rekord, mohl bych z něj mít radost? Jenom peníze.
Tvůj nejbližší velký závod? Uvidíme. Třeba mě někdo vyhecuje.
Tvé cíle do budoucna?
Běhání pomohlo mně, proto mu to chci i nadále vracet pomocí šíření mezi druhé.
Tvůj největší sportovní sen?
Spousta z nás ho žije, aniž bychom si to uvědomovali.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Vstanu pozdě, dlouho jím, běžím do práce, běhám s druhými, pracuju, radím, píšu, uprostřed dne dlouho jím, večer trénuji druhé nebo běžím domů, dlouho jím, pozdě usínám.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Když běhám, jím nebo když večer odpočívám.
Tvé další koníčky?
Divácky fotbal a hokej, příležitostně další sporty.
Co jíš a piješ nejraději?
Nejraději jím všechno, ale hlavně hodně a pomalu, bez spěchu. Poslední dobou i zdravěji, ale řízek se salátem je řízek se salátem. Pití? Karlovarský, čerstvě natočený Mlýnský pramen, čaje, kohoutovice.
Pivo nebo pivo?
Alkohol mě minul, nic mi neříká. Nikomu ho neberu, ale soudný člověk dobře ví, že jediné zdravé na českém národním nápoji je chmel, a ten se nechá nahnat do těla i bez vedlejších účinků. S alkoholem se to musí umět. Ve skutečnosti to svede málokdo. Při mém zápřahu by to beztak byl nonsens.
Jaký jsi? Řekl bych, že blonďatý.
V čem jsi opravdu dobrý? Řekněme, že jsem docela vytrvalý.
Jaké máš zlozvyky? Vyhýbám se přebalování potomka.
Lžeš? Lžeš často?
Jak vypadá pravda? Každý občas lžeme. Kdo si myslí, že ne, lže sám sobě. Lhát znamená selhat. Pokud musíš, selži znovu, ale lépe... Neubližuj. Když už jsme u toho, běh pro mě mimo jiné znamená i hledání pravdy. Žít v realitě znamená žít v pravdě, či se o to alespoň ustavičně snažit.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní?
Na škole před zkouškou z účetnictví, o němž jsem věděl kulové, a věděla to i profesorka. Dostal jsem dvojku, ale musel jsem slíbit, že se tím nebudu živit. Nelhal jsem.
Co nesnášíš? Přizdisráče a pitomce.
Co tě nejvíc zlobí?
Paměť na jména lidí, které jsem kdesi viděl, znám je jen podle obličeje.
Mluvíš sám se sebou? Jasně.
Jaké máš pocity?
Díky běhání se snažím koukat na svět z té veselejší stránky. Občas to selže.
Jaké máš dilema? Dlouhý, nebo krátký rukáv?
Z čeho máš strach? Ze zranění, z nemoci.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Je to jedno. Ale o trochu raději teploučko.
Dáváš si novoroční předsevzetí?
Dává mi to podobný smysl jako slavit poslední den v roce, který jsme vymysleli my, lidi. Času je to úplně jedno.
Co si přeješ? Zdraví, spokojený život s rodinou a běhat si.
Co ti udělá největší radost?
Jsem tu od toho, abych pomáhal druhým. Tak snad, když jsou spokojení oni.
Co nikdy nedokážeš?
Hrát si na někoho, kým nejsem.
Co tě vždycky rozesměje?
Zákon schválnosti, náš malý synek a úspěšný běh.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
Kdykoliv chceš cokoliv dokážeš, musíš do toho šlápnout. Když už, tak pořádně.
Pomáháš rád druhým? Je to moje poslání a práce.
Tvoje oblíbená barva? Modrá.
Prohrál jsi někdy sázku? A cos musel udělat?
Mockrát. Kliky, zaplatit padesátikačku a podobně.
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner? Neměnil bych.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Neměnil bych. Čechy, Karlovy Vary. Akorát bychom mohli my, Češi, konečně začít přemýšlet a chovat se jinak než jako v rozvojové zemi. Rakousko ideál.
Na co se nejvíc těšíš? Sportovně anebo i jinak.
Na každý další běh. Na chvíle s rodinou.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Jednoznačně na komedie. Zmaru a krve všude teče až až.
Tvoje nejoblíbenější webové stránky? Sportovní.
Kdy si nejvíce odpočineš? Při běhu.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve?
Mít odhad na lidi je součástí mojí práce...
Co si rád broukáš?
Melodie? Hlava je jako automat. Pokaždé spustí něco jiného, třeba naposledy zaslechnutého, a někdy to nejde vypnout. Peklo je, když odněkud hraje dechovka... Oko tygra je mnohem lepší.
Tvé motto? Běhám, tedy jsem.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Už jsem párkrát natáčel. Ať už rozhlas, televize nebo podcast, pokaždé to bylo veselé.
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Ať nezačínají, ale začnou jednou provždy. Pokud budou chtít pomoci, jsem tady.
Pár slov na závěr?
Běhání není všechno. Dokáže ale vykouzlit svět veselejším, klidnějším, pravdivým. Svede toho mnoho. Stačí věřit a nebýt líný na krok. Proto běhám.
13. června 2020
