Pořád jde především o zábavu!
Jméno a příjmení:
Michal Procházka
Datum narození:
22. září 1982
Trenéři:
Dana Sečkářová
Miroslav Semerád
Jan Šebelka
Pavel Procházka
Václav Webr
Jan Pernica
... a moje lety nasbírané zkušenosti
Klub:
USK Praha (věrný od začátků v roce 1999)
Největší sportovní úspěchy:
8x vítěz seriálu běhů SABZO (2013-2020)
3. místo Lake Garda Marathon (2017)
3. a 5. místo Kladenský maraton (2020 a 2014)
6. místo Palma de Mallorca Marathon (2016)
9. místo MČR Praha 800 m (2006)
9. místo MČR (13. Čech) maraton Praha (2018)
6x TOP 20 na MČR kros-mílaři
4x traťový rekord Lysolajský běh (6 vítězství v řadě)
Jako trasér jsem startoval se zrakově postiženou Mirkou Sedláčkovou na 2 paralympiádách (3x 5. místo), 2 mistrovstvích světa (1x zlato, 2x bronz), 2 světových hrách (4x zlato), 1 mistrovství Evropy (2x stříbro, 1x bronz).
Nejlepší osobní dosažené výkony:
Maraton 2:39:02 (2019)
Půlmaraton 1:13:52 (2019)
10 km 32:57 (2015)
5 000 m 16:03,46 (2020)
1 500 m 4:04,85 (2014)
800 m 1:53,93 (2006)
400 m 49,91 (2008)
Největší běžecký zážitek:
Přes všechny doběhnuté maratony, úspěchy na menších závodech, milovaný Vltava Run...
je to posledních pár metrů před ziskem titulu mistryně světa pro Mirku na MS v Christchurchi v lednu 2011. Zážitek naprosto nepopsatelný, vrytý do paměti tak, že kdykoli si na něj vzpomenu, mám ho jasně před očima, jako by to bylo včera. I bez tohoto (nekvalitního) videa:
Tvé začátky v běžeckém sportu?
Běh byl přirozenou součástí pohybu odmalička, kdesi mám fotku se startovním číslem, které se mi sotva vejde na tělo. Takže klíčoví jsou rodiče, hlavně táta, bývalý sprinter, který jako veterán začal s delšími běhy. Nechtěl mě zničit nějakým „bláznivým“ trenérem, a tak mě na atletický stadion přivedl ve věku, kdy už jsem tam mohl dojít sám (tj. v sedmnácti letech). K vytrvalostnímu běhu jsem si našel cestu, když mi bylo 30. Kouzlu maratonů jsem podlehl záhy, své první dva jsem běžel dva roky na to. Jo a jsem anomálie, týmový hráč v individuálním sportu, takže jsem vždy měl rád na dráze štafety a teď žeru Vltava Run.
Současné další sportovní aktivity?
Pravidelně hrajeme jednou týdně s kamarády florbal, kde jako nejběhavější ze všech chytám v bráně. Dost mě to baví, ale když se občas dostanu do pole, pookřeju. Moc rád mám raketové sporty (tenis, badminton, pinčes) a zimní sporty, „na nožích i na prknech“. Jednou za rok sednu na kolo a jedeme s kamarády na pár dní na výlet, přiblížíme se vlakem, takhle jsme jeli z Klagenfurtu k moři ve Slovinsku, z Hamburku do Amsterdamu nebo třeba podél Innu ze Sv. Mořice do Rosenheimu (Bavorsko).
Tvůj sportovní vzor?
Šampioni, kteří zůstali pokorní navzdory svým úspěchům. Bojovníci, kteří uspěli, přestože je jiní odepsali. Závodníci, kteří upřednostnili pomoc soupeři před vlastním úspěchem.
Tvůj nejtěžší závod?
Občas člověk nemá svůj den. Rvát se o co nejlepší výsledek v takové situaci je ohromně těžké.
Jak často a jak moc trénuješ?
To je subjektivní a proměnlivé v čase, 5-6x týdně je standard. A upřednostňuju kvalitu nad kvantitou, takže na „maratonce“ běhám srandovně málo.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Moc rád mám kopce, kdy se dá zrušit (= něco kvalitního odmakat) za krátký čas. Nemusím moc intervaly jako 1-3 km úseky, ale zase to jsou tréninky, co posouvají dál. A když se na nich sejde skupina, zvládají se snáz.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád se zlepšovat?
Nepotřebuju hledat, pokud vidím závod (= cíl), na který se chystám. Z nepovedeného se snažím poučit a už vyhlížím další. Dál mě žene i dokazovat, že čas věnovaný tréninku místo rodině, dává smysl. Moje radost z úspěchu roste i s tím, když vidím, že jsem udělal radost i blízkým. A že jsem získal respekt soupeřů.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Na dráze bývala větší, ale i tam téměř vždy bývala zdravá. Jakmile nebyla vůbec, výsledek byl špatný, hodně špatný. Jo a je skoro jedno, jak (kvalitně a dlouze) spím noc před závodem, důležitá je noc o den dříve (před nedělním závodem z pátku na sobotu).
Tvůj největší sportovní sen?
Velká maratonská šestka, ideálně odběhnutá ve zdraví a v pěkných časech.
Která část dne je tvou oblíbenou?
Rozhodně část, kdy běhám (nebo jinak sportuju). Mám ale rád i chvíle, kdy se nehýbu na našem pohodlném gauči a třeba si čtu nebo sleduju telku.
Co jíš a piješ nejraději?
Spíš naopak: jen máloco nemám k jídlu rád. A velmi podobně je to s pitím. Velmi rád si dám od koprovky po lososa, mám osobní vztah k vietnamské kuchyni. Rád si dám pivo i víno, hřeším sladkými limonádami, tvrdým alkoholem už moc ne.
Mluvíš sám se sebou?
V poslední době se mi několikrát přihodilo, jak jsem si pro sebe, ale nejen v duchu něco říkal, takže jsem pár lidí (nejspíš) pobavil. Ale vážně: při závodě to prakticky nepotřebuju, v tréninku třeba před posledním úsekem je povzbuzení pár slovy dobrý rituál.
Co bys poradil zájemcům o běhání?
Ať zváží, jestli je běhání sport pro ně (není pro každého), pokud ano, tak ať si ujasní, jakého cíle chtějí dosáhnout a tomu přizpůsobí své počínání - co do kvality a kvantity. Případně ať si nechají poradit od někoho důvěryhodného. A hlavně: pořád jde především o zábavu!
26. prosince 2020
