Je to poctivý sport
Jméno a příjmení: Martin Singr
Přezdívka: Oslík
Věk: 31 let
Vztah: ženatý
Rezidence: Luka nad Jihlavou
Zaměstnání, povolání: novinář
Trenér:
jsem si trenérem sám sobě
Klub: SKP Nymburk
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
To už je hodně dávno... Na podzim v roce 2002.
Tvé začátky v běžeckém sportu (co tě motivovalo)?
Díky nízké konkurenci v kategorii dorostenců se mi líbilo, že jsem měl od začátku slušné výsledky, líbila se mi i atmosféra závodů... Ale samozřejmě mě bavil i běh sám a pak už jsem u běhu zůstal.
Předchozí sportovní kariéra?
Zkoušel jsem i jezdit na kole, ale to mi moc nešlo. 
Současné další sportovní aktivity?
Občas kolo, plavání, nordic walking, posilovna, mám i in-line brusle, běžky a lyže...
Největší sportovní úspěchy?
Jsou běžecké: cením si vítězství v Poháru běhu do kopců v Praze a okolí 2005 (junioři) a absolutního vítězství v Běhu JSS TF ČZU v roce 2009. Několikrát jsem se také dostal na stupně vítězů mezi "velkými kluky".
Největší sportovní zážitek?
Asi z velkých městských běhů, ať už to byl PIM (dnešní RunCzech) nebo Night Run. Ale i menší závody mohou stát za to, když se sejde vyrovnaná konkurence...
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
No jasně – běželo se ještě na škvárové dráze ČZU v době, kdy jsem byl studentem. Byl to závod na 3000 metrů, už před startem jsem si docela věřil. Chtěl jsem „jen“ vyhrát a v průběhu závodu se i na pár kol „schoval“, abych to celé netáhl. Vyhrál jsem v osobním rekordu 10:13 a byl nadšený, i když po závodě ani nebylo vyhlašování vítězů.
Tvůj nejtěžší závod?
Asi půlmaraton v Olomouci 2015. Chtěl jsem běžet na osobní rekord, ale vůbec mi to nevyšlo a pořád mě jen někdo předbíhal. Alespoň jsem dokončil a nevzdal to.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
10:13 na 3000 metrů v roce 2009, 36:09 na 10 km v roce 2009 a 1:21:12 na půlmaraton v roce 2015.
Proč se věnuješ právě běhání?
Je to sport, který mě baví, není časově ani finančně příliš náročný, díky cestování na závody poznávám zajímavá místa a mezi běžci je hodně super lidí.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud mě to bude bavit, případně jak mi to zdraví a další okolnosti dovolí.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi, že je to poctivý sport - v rallye si můžeš koupit nejlepší auto a máš velkou šanci, že budeš vepředu, v běhu ti nejlepší boty moc nepomůžou. Kdo se hodně věnuje tréninku (a regeneraci), tomu se daří na závodech. A naopak. Pozitivní je také, že běhá čím dál víc lidí... No a až tak dobrý není, že mě ty noví běžci občas porazí.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Díky běhu jsem poznal spoustu super lidí, navštívil pár zajímavých míst, dává mi také pocit radosti a zaběhl jsem pár hezkých výsledků. Vzal mi asi trochu času, ale kdybych ležel na gauči, tak ten čas taky nějak strávím, takže to nevadí.
Tvé nejoblíbenější závody?
Mám rád „velké“ i „malé“ závody, nebráním se ani tomu poznávat nové. Pokud bych měl ale vybrat jeden závod, tak Pečky.
Jak často a jak moc trénuješ?
Dříve to bylo šest dní v týdnu, teď je to v průměru tak čtyři až pět dní v týdnu. Každý výběh je v průměru tak na hodinku a kolo nebo plavání vychází podobně.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejradši mám tréninky, při kterých se můžu úplně „zničit“, takže něco jako úseky do kopce, intervaly a podobně. Naopak moc nemusím běhy ve volném tempu, což je trochu nuda, když běžím sám, ale je to potřeba.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se?
Rád závodím a nebaví mě dobíhat až příliš vzadu. Ta úplně první místa se mě taky netýkají, ale chci být po závodě spokojený s tím, co jsem předvedl. Někdy je tím rozhodujícím kritériem čas, jindy porovnání se soupeři, se kterými se častěji potkáváme.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Většinou ne. Ale někdy jsem nervózní už od rána a vlastně ani pořádně nevím proč...
Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?
To je tajemství. 
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?
V závěru závodů se často těším na to, až to budu mít za sebou. Často se mnou na závody jezdí rodina, tak se těším na moje holky a někdy se těším i na medaili nebo na cílovou fotku. Hned po doběhu toho většinou moc nesním, ale po vyklusání si dám rád párek, guláš nebo těstoviny.
Něco z tajů tvé přípravy?
Asi nic extra. Zanedbávám regeneraci, ale to není moc následováníhodné...
Tvůj zdravotní stav?
Zlobí mě achilovky, což není u běžců nic neobvyklého.
Dopuješ?
Pokud je kofola doping, pak ano a rád.
Tvé cíle do budoucna?
Chtěl bych běhat tak dlouho, jak dlouho mě to bude bavit. A zrychlovat, snad ještě nejsem moc starý. 
Tvůj největší sportovní sen?
Vyhrát nějaký významný závod nebo startovat aspoň jednou v repre dresu. Ale sny se splní jen někdy, ne?
Tvé další koníčky?
Rád trávím čas s rodinou, v televizi mě zajímají i další sporty jako je motosport, cyklistika, biatlon nebo hokej.
Co jíš a piješ nejraději?
Nejsem moc vybíravý, ale nejradši mám asi špagety a kofolu.
Co nesnášíš?
Nějak se mi moc nechce jíst mořské plody a ryby obecně. Kromě toho nesnáším falešnost a týrání zvířat.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Soupeři, kteří dobíhají přede mnou.
Mluvíš sám se sebou?
No jasně, nejčastěji když jedu autem, kde je celkem jistota, že jsem tam sám.
Jaké máš dilema?
Občas je dilema, jestli jít na trénink nebo zůstat doma s rodinou. Snažím se to držet v rovnováze, abych nic nezanedbával…
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Určitě léto, pak není špatné ani jaro. V zimě se mi líbí běh na sněhu, ale stačí tak týden ročně. Podzim je sice hezky barevný, ale ten chlad, mlhy a tma, to vůbec nemusím.
Tvoje oblíbená barva?
Vždycky to byla červená.
Tvé motto?
Když nemůžeš, tak musíš!
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Zkuste to! Zapomeňte na běh ve školním věku, kdy vás nutili do něčeho, co dělat nechcete. Prostě vezměte boty, vyrazte do parku a zkuste to. Na poprvé to třeba nebude žádná sláva, ale příště už to bude lepší. A buď vás to chytne, nebo ne...
23. října 2018
