Porážet své staré já, to je oč tu běží
Jméno a příjmení? Lukáš Kozlík
Věk? 24
Znamení? Štír
Vztah? Zadaný
Rezidence? Praha
Zaměstnání, povolání?
Provizní specialista, INSIA a.s.
Trenér? M. Semerád
Klub? A.C. Sparta Praha
Jaký běžecký arzenál používáš?
Používám tretry Adidas, maratonky Nike, New Balance, Adidas a Mizuno. Oblečení Adidas, Newline, Gore. Hodinky Suunto.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala a na kterou nedáš dopustit?
Ještě se mi nestalo, že bych byl zklamaný z nějakýho kousku, ale už bych si asi nekoupil Mizuna na kros, protože jsem se v nich zranil 
... nedám dopustit na svý hodinky Suunto Ambit.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
Opravdu pravidelně jsem začal běhat někdy kolem osmnácti, kdy mi nestačily fotbalové tréninky a potřeboval jsem se vybít.
Tvé začátky v běžeckém sportu (co tě motivovalo)?
Motivací k běhání bylo, že mi to šlo líp než většině a cítil jsem se při tom dobře a sám jsem se rozhodl nepokračovat ve fotbale a zkusit se naplno věnovat pouze atletickému tréninku. Důležitá přitom byla blízkost stadionu mé střední škole, na které jsem studoval v Novém Městě nad Metují.
Předchozí sportovní kariéra?
Jak jsem již napsal výše, hrál jsem od mala fotbal na krajské úrovni.
Současné další sportovní aktivity?
K atletice ještě stále stíhám hrát futsal s klukama z ČZU a rád zajdu na volejbal a účastním se i nějakých těch extrémnějších pochodů či přechodů hor.
Největší sportovní úspěchy?
Za svůj největší sportovní úspěch bych považoval 6. místo v kategorii mix při MČR v horském maratonu dvojic.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Ze závodů si vážím Krajského přeborníka v přespolním běhu na 5 km, úspěch je pro mě, když získám body pro tým v I. Lize a jsem nadšený ze svého posunu v půlmaratonu.
Největší sportovní zážitek?
Největší zážitek byla určitě Beskydská sedmička, těžko se popisuje, co se při těch 95 km s převýšením přes 5000 m s tělem děje a ještě navíc, když je potřeba brát ohledy na druhého. Je to krásné spojení přírody, vůle, síly a odhodlání s pokorou a sebezapřením.
Tvůj nejtěžší závod?
Nejtěžší závod jsem zažil zřejmě 1.6.2014 při II. Kole I. Ligy v Třebíči v běhu na 5000 m. Bylo šest kol do cíle, když jsem si říkal, že to nemám šanci doběhnout, a tak dvě kola jsem si říkal že odstoupím, potom už to bylo, ale do cíle už jen... a dopadlo to.
Tvůj sportovní vzor?Nikdy jsem neměl žádného sportovce vylepeného na zdi, ale jako kluk jsem byl hotovej z Dominika Haška a moc jsem chtěl být také hokejovým brankářem a kouzlit tak v bráně. Potom, když jsem se dostal k atletice tak už jsem nějakou dobu sledoval nějaké ty přenosy v televizi a obdivoval jsem Dvořáka a Šebrleho a žasnul nad posouváním rekordů v jakékoliv disciplíně.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
100m - 11,9 (HK, 2011)
200m - 24,29 (2010)
300m - 39,24 (NMnM, 2011)
400m - 53,57 (2011)
500m - 1:10,74 (NMnM, 2011)
800m - 2:00,80 (HK, 2014)
1000m - 2:40:69 (Praha Juliska, 2014)
1500m - 4:19,22 (Tábor, 2014)
3000m - 9:52 (Třebíč, 2014) pozn. v rámci běhu na 5000m
5000m - 16:25 (Třebíč, 2014)
10000m - 34:07 (silnice Pečky, 2014)
1/2M - 1:15:36 (Sportisimo půlmaraton Praha 2014)
Proč se věnuješ právě běhání?
Běhání je přirozená lidská vlastnost, řekl bych, že i z jednoho hlediska přirozenější než chůze, respektive, kdybych se tolik nepotil nebo nemusel nosit po kapsách různý věci a být často v nesportovním oblečení tak běhám pořád.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Běh je pro mě životní styl, budu běhat, dokud mi to tělo dovolí.
Tvé nejoblíbenější závody?
Nejraději mám závody v terénu s délkou do 20 km. Naprosto nejoblíbenějším závodem je pro mě VOKOLOPRIGLU 15,1km (rodné město Brno, krásná trať okolo přehrady a kombinace silnice kopců a technického seběhu).
Jak často a jak moc trénuješ?
Trénuju až 6x týdně, a já vzhledem k tomu, že již nejsem student tak pouze jednofázově.
Něco z tajů tvé přípravy?
Naprosto se oddávám svému trenérovi, takže tu kouzelnou formulku neznám. Ale naprosto důležitá je pro mě psychická příprava večer před závodem. V duchu si představuju tempo na jednotlivých úsecích trasy, zkouším si představit i místa, kde by mohla nastat krize nebo zlom a tak podobně.
Tvůj zdravotní stav?
Naštěstí se mi vyhýbají nějaká zásadnější zranění a po většinu času jsem fit, kolem listopadu prosince bývám nemocný.
Dopuješ?
Asi díky bohu nemám takovou výkonost, aby mi byl nabídnut doping, a to dilema nemusím řešit.
Tvůj nejbližší velký závod?
Neexistují malé závody. Půlmaraton Moravským krasem bude velká věc, protože jsem tam běžel v roce 2013 svůj úplně první půlmaraton a chci si dokázat, že jsem se za ten rok posunul.
Tvé cíle do budoucna?
Chtěl bych se během následujících dvou let dostat na nějaké solidnější časy na dráze na 800 a 1500 m to znamená v mém případě spokojenost třeba s 1:58 a 4:08. To je ale dlouhá cesta myslím.
Tvůj největší sportovní sen?
Nemám sportovní sen, celkem si ho žiju.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Vstávám většinou v 7 a během půlhodiny vyrážím do práce, ihned po práci mířím na dráhu trénovat a večer není nikdy stejnej. Nejlepší jsou ty atypický dny a těch je naštěstí dost.
Tvé další koníčky?
Miluju filmy a hudbu, takže kromě neustálýho hledání novejch věcí rád chodím na koncerty, do kina. Nebráním se naprosto jakýmukoliv sportu a snažím se toho i dost přečíst. Občas mě fascinuje, co všechno jde stíhat, když to člověk fakt chce.
Co jíš a piješ nejraději?
Rád si dám Burger a Milk Shake.
Ještěže se nejraději nerovná nejčastěji. 
Co nesnášíš?
Chtěl bych se naučit snést cokoliv, ale nejde to.
Co si rád broukáš?
Co si rád broukám jsou moje vlastní, takový, jakože jazzový improvizace to se někdy rozjede do úplnýho koncertu na pusu.
Co jsi o sobě ještě nikomu neřekl?
Mám někoho, komu můžu říct naprosto všechno.
Tvé motto?
Keep rising your limits!
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Ta věta mi připadá naprosto zvláštní, kdo to je zájemce o běhání? Někdo by přišel a řekl by mám chuť a zájem běhat, poradíš mi, jak začít? Koukal bych na toho člověka jak na zjevení a po delší odmlce dodal BĚŽ.
Pár slov na závěr?
Ke všemu, co v životě děláme a ohledně čeho se rozhodujeme dobrovolně, i když z jednoho hlediska by se dalo namítnout, že nic jako svobodná volba neexistuje, ale to už je zbytečně filozofický, tak k tomu všemu potřebujeme vnitřní motivaci. Bez toho motoru to nejde. A když máme to štěstí, že jsme dostatečně trpěliví se silnou vůlí, tak potom je možné se vyladit a mít ze svého těla radost až netušenou. Životním cílem je cesta, a ta není nikdy zcela rovná, čistá a dlážděná zlatem.
7. června 2014
