Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Důraz kladu na mentální přípravu a výživu

 

Musím konstatovat, že za poslední 3 roky se toho u mne moc nezměnilo. Jediné, co stojí za řeč je moje sportovní výkonnost, která se od té doby celkem zlepšila. To jsem vzhledem k nenápadně postupujícímu věku absolutně nečekal. Když jsem s běháním začínal tak moje vize byla pokusit se vydržet běhat do 40 let, takže teď už bych měl být ve sportovním důchodu. Nyní ve čtyřiceti letech mám nejlepší kondici, k jaké jsem se ve svých dvaceti, pětadvaceti letech ani zdaleka nepřibližoval. A za to vděčím běhu.

Za tu dobu jsem posunul svůj nejlepší maratonský čas o více než 10 minut na 2:40:34, půlmaratonský na 1:14:39 a desítku na 34:21.

Nyní vím, že to určitě nejsou časy, které bych v budoucnu nedokázal překonat. V posledních letech jsem do tréninku zařadil věci, které jsem kdysi ignoroval, a které mi pomohly k výraznému zlepšení. Jedná se zejména o mentální přípravu, a pak také o výživu. Nyní tyto obě složky považuji za stejně důležité, ne-li důležitější než samotný fyzický trénink.

Poznal jsem, že pokud chce člověk zaběhnout nějaký závod v určitém čase, musí to nejprve dokázat mentálně, sám ve své vlastní hlavě. Bez toho to prostě nejde a přes to vlak nejede. Samotná fyzická příprava je už jen jakási rutina. Ale zkrátka, pokud má člověk v hlavě nějaký cíl a věří, že je schopný ho dosáhnout, tak to prostě dokáže. Na druhou stranu, pokud si v hlavě vystaví nějaký piedestal, např. že by chtěl někdy zaběhnout maraton za 2:45 a že se domnívá, že by se to mohlo při shodě okolností nějakým zázrakem povést nebo se tomu přiblížit, tak ten člověk nikdy nebude schopen běžet pod tento čas (i když fyzicky na to má, jenže on o tom neví, protože si v hlavě vytvoří mentální blok). Takže cílem vlastně je vymazat z hlavy jakýkoliv čas, neboť tento se nakonec stává omezením, pod které se vlastně nedá dostat. Pokud se tohle člověku povede, pak není de facto ničím omezen, a tak se vlastně může neustále zlepšovat a užívat si radost z pohybu...

O výživě se rozepisovat nebudu, to je notoricky známá věc. Pokud chce člověk od svého těla nějaký výkon, nemůže se cpát jedy...

Tak to je zatím vše, pokračování napíšu zase za 3 roky. smiley 

 

Luboš Mikyska

8. května 2014