Nevím, jak se vzdává
Jméno a příjmení?
Leona Macháňová
Přezdívka?
Pulec
Věk?
Každým rokem se mění. Zdá se, že k horšímu, protože si někdy fakt nemůžu vzpomenout, kolik že mi je. 
Ale jsem ročník 1967, kdo umí, ten si to vypočítá.
Rodina? Úplná se třemi potomky.
Zaměstnání, povolání? Asistentka.
Máš trenéra?
Nejlépe se mi běhá podle knížky Běhání (Škorpil, Soumar, Tvrzník). Podle ní jsem se připravovala na maraton i na většinu 1/2 maratonů. Jednou jsem si nechala vypracovat osobní plán, od Miloše Škorpila. Ty plány sice většinou nejsem schopná dodržet (nejsem schopná tak "makat", jak si knížka a Miloš představovali, 
ale dávají běhání řád a ten mám ráda, takže mi to vyhovuje. Samozřejmě bych si mohla vybrat plán, který bych zvládala, ale to jsou plány vyloženě pro začátečníky s malými objemy, a to už mě nebaví.
Klub?
Nejsem v žádném. Tak trochu začíná fungovat ten bloggerský, ale ještě nemá formu.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Většina oblečení se mi časem nějak zmenší, nechápu to...
... a na kterou nedáš dopustit?
Pro nohy je to jednoznačně ASICS, nahoru NIKE anebo ASICS.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním? Říjen 2007.
Tvé začátky v běžeckém sportu (co tě motivovalo)?
K běhu mě dostalo astma a možná i krize kolem čtyřicítky.
Předchozí sportovní kariéra?
Vlastně žádná, vše na úrovni normální populace - trochu kolo, trochu víc posilovna, turistika. Nejsem týmový hráč, takže cokoliv míčového mi je na hony vzdálené. A to jsem hrála jeden rok házenou. Omylem.
Současné další sportovní aktivity?
Už toho moc nezvládám. Jeden den v týdnu cvičím s ženami, každý den svižně chodím, v létě si zajezdím na kole. Běh má teď prioritu před vším ostatním, protože člověk nikdy neví... Někdy mě mrzí ta posilovna. Dost mi to šlo a hodně bavilo.
Největší sportovní úspěchy?
Sice mi úplně vypadla místa a názvy, ale vím, že jsem např. obhájila první místo družstev v jakémsi orientačním běhu a druhé místo v soutěži mladých zdravotníků. Jinak kde nic tu nic, šedý průměr - nevyčnívala jsem.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Každé proběhnutí cílem je úspěch.
Největší sportovní zážitek?
Vběhnutí na Olympijský stadion v Mnichově na konci maratonu.
Tvůj nejtěžší závod?
První půlmaraton v Praze. Vedl mě Evžen, bylo horko, dostala jsem astmatický záchvat, fakt jsem nemohla. Že jsem se nakonec dostala do cíle, je zázrak.
Tvůj sportovní vzor?
Vlastně asi nemám vzor. Ale po zhlédnutí 13. komnaty Tomáše Dvořáka by to klidně mohl být on.
Proč se věnuješ právě běhání?
Byla to láska na první proběhnutí. Mezi mnou a během je děsně silné pouto.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud to půjde.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Líbí se mi svoboda, ty chvíle, kdy jsem jen já a mé funění. Nic nemusím, jen si běžím. Nelíbí se mi, že jsem se k němu dostala tak pozdě. Kde já mohla bejt, kdybych ho poznala ve třiceti. A taky jsem přestala mít ráda teplo. Nejraději bych měla pořád kolem 10ti stupňů, při závodech jen 3 a sněhovou přeháňku. 
Co ti běhání dává a co ti bere?
Asi si víc věřím než kdysi a jsem pořád v pohodě. Bere mi něco? Myslela jsem, že mi vezme nějaká ta kila, ale nedaří se.
Tvé nejoblíbenější závody? Městské běhy.
Jak často a jak moc trénuješ? Běhám 4-5x týdně různě dlouhé trasy.
Tvůj zdravotní stav? Nestěžuji si.
Dopuješ? Jasně, kávu si neodpustím.
Tvůj nejbližší velký závod? Pro mě jsou už velké všechny.
Tvé cíle do budoucna? Proběhat se k důstojnému stáří.
Tvůj největší sportovní sen?
Maraton za 4:30? É, to bych asi musela při přípravě pěkně makat...
Tvé další koníčky?
Ráda fotím. Mám u sebe pořád malý digitál, a když vidím něco pěkného, tak ho tasím. Úplně nejraději mám makro. Ukazuje to, co ani netušíme. Vidíme věci globálně, detaily nám unikají. Tak se na ně zaměřuji.
Co jíš a piješ nejraději? Čokoládu a kafe.
Co nesnášíš? Hloupost.
Co tě nejvíc zlobí? Titulky z první stránky novin.
Přeješ si něco?
Být dvacetiletý kluk. Chtěla bych poznat tu jeho sílu ve svalech a dát do běhu vše. Zaběhla bych 1/2M za 1:15 a maraton za 3:20 a byla bych králem vesmíru.
Co si ráda broukáš? Cokoliv melodického.
Co jsi o sobě ještě nikomu neřekla? Když nikomu, tak nikomu.
Tvé motto?
Vzniklo loni, ale vlastně mě vystihuje tak nějak celoživotně: Nevím, jak se vzdává.
Máš nějaký příběh z natáčení? Spousta toho je u mě na blogu.
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Zapomeňte na školní běh, ten dospělácký je úplně o něčem jiném.
Pár slov na závěr?
Nesmírně si vážím toho, že jsem byla oslovena a zařazena do tohoto seznamu. Budu se snažit i nadále, abych si své místo zde zasloužila.
1. května 2012
