Jméno a příjmení? Karel Matzner
Věk? 82
Vztah? Ženatý
Rodina?
Manželka PhDr. Miloslava Ročňáková, s níž všechny sportovní aktivity podnikám, 6 dětí z dřívějších manželství, z toho dvě vyženěné, všechny poznamenané sportem, atletikou - běháním zvláště. Stav vnoučat: 10 ks, další v očekávání. Na startu Velké kunratické se objevuje na dvě desítky rodinných příslušníků, z toho je už 7 veteránů VK, to znamená, že mají na kontě více než 20 startů.
Rezidence? Řadový domek u Prahy.
Zaměstnání, povolání?
Stavební inženýr, jako hlavní inženýr u podniku Vodní stavby jsem dokončil stavbu 4 přehrad - Lipno, Nechranice, Želivka I., Vrchlice, pak jsem byl v Metrostavu vedoucím odboru realizace pražského metra a technickým asistentem generálního ředitele, v důchodu 10 let sekretářem České tunelářské asociace a šéfredaktorem česko-anglického časopisu Tunel.
Funkce v tělovýchově?
Byl jsem 25 let místopředsedou a předsedou TJ Vodní stavby Praha, 16 let předsedou Sdružení veteránů ČAS, dnes čestným předsedou, 5 let členem předsednictva Evropské veteránské asociace EVAA. S manželkou jsme byli členy komise Odznaku zdatnosti ČÚV ČSTV a autory jeho nové koncepce.
Máš trenéra (a koho)?
Kdysi v AC Sparta Praha MUDr. Petra Kavana, kdysi trenéra naší vytrvalecké reprezentace.
Klub? Dříve TJ Vodní stavby Praha, dnes startujeme za M-Team.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Boty, které na první nazutí padnou, bez ohledu na značku.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
Běhal jsem jako dorostenec. Pak až jako veterán od svých 41 let, když jsem začal tloustnout po infekční žloutence a sladké dietě. A už jsem nepřestal. A ještě jsem nepřestal.
Tvé začátky v běžeckém sportu (kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo)?
S atletikou jsem začal koketovat na střední škole, jako dorostenec jsem běhal za Spartu Č. Budějovice pod vedením olympionika Karla Nedobitého, kde začínal i pozdější trenér MUDr. Petr Kavan.
Do atletiky se mi stále pletly tenis, basket, volejbal a lyže. Na vysoké škole z toho zbyl jen basket a handbal. A pak na stavbách vždy ten sport, který se v daném místě dal provozovat. Na Lipně závodní střelba a motocyklové soutěže, na vojně i dlouhá plochá dráha, na Želivce tenis - a na metru v Praze už začalo veteránské běhání.
Předchozí sportovní kariéra?
Nestojí skoro za zmínku. Středoškolský přeborník jihočeského kraje na krátkých překážkách, dorostenecké stříbro na MČSR ve štafetě na 3x1000m.
Současné další sportovní aktivity?
Lyže jsem neopustil, a to ani sjezdové, ani běžky. Jizerskou padesátku jsem letos jel po 26., sedmdesátku Po hřebenech Krkonoš jsem běžel 22x, každoročně sjezdujeme s manželkou v Dolomitech. Letos jsem absolvoval po třicáté Běchovice a čeká mě 39. VK.
Největší sportovní úspěchy?
Za svůj největší úspěch pokládám, že se mi podařilo zapálit pro sport celou řadu lidí, přátel v podnicích, kde jsem pracoval a sport jsem si dal také do „popisu práce“, ale později i veteránů v rámci našeho Sdružení, které za poslední leta ztrojnásobilo počet svých členů.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Jen veteránské: Pokud jsem se nepřepočítal, tak od věku 65 let jsem posbíral rovných 50 medailí z ME, MS, World a European Masters games, z toho 17 zlatých, které znamenaly 8x titul mistra světa a 4x mistra Evropy.
Největší sportovní zážitek?
Asi první návštěva Japonska v roce 1975 při MS na 25 km kolem jezera Jamanaka pod Fudžijámou. Byla to první zahraniční výprava veteránů, zmíněná i v jubilejní publikaci Zlatá kniha atletiky.
Ivan Ullsperger, první přemožitel Zátopka u nás, tehdy vyhrál kategorii M45, já byl 16. z 256 startujících v této kategorii. Musím dodat, že Ivan ještě s jedním mladším anglickým běžcem tu noc po závodě ještě stačil vyběhnout na Fudžijámu - na východ slunce. Bylo to hezkých pár kilometrů s velkým převýšením.
Tvůj nejtěžší závod? Každý druhý! A taky každý, který jsem nevyhrál.
Tvůj sportovní vzor?
Všichni, kdo jsou starší, ještě závodí, a ještě mě porazí. Ale vážně - člověk by měl sám poznat, kdy přestat. Aby nebyl směšný sám sobě. Mnohým těm okolo jsou směšní veteráni vůbec, ale na to jsme si už zvykli.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Nejspíš maraton v 55 letech za 2:50 a v 65 letech 800 m za 2:35, 1500 m za 5:15 a 2000 m př. za 8:20.
Proč se věnuješ právě běhání?
Vzhledem ke svému zaměstnání jsem vždycky bojoval s časem. Běh mi umožňuje unavit tělo, kdy se mi zachce a kdy mám čas.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Veteráni mají ve znaku ležatou osmičku - nekonečno, tedy není, co dodat. Zdraví si člověk musí pořád hejčkat a tělo poslouchat. Ale dokud můžu, tak musím.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Po čase poznáš, že je to droga. Staneš se závislým. Tady už neplatí líbí/nelíbí.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Cením si pohybu v přírodě, a to mi při běhání přináší ten největší požitek. Kam se hrabou všechny medaile! Závodění tomu přidává jen další smysl a cíl.
Tvé nejoblíbenější závody?
Podle mnohaleté účasti to jsou jistě VK a Běchovice, Běh Kokořínským údolím, na lyžích Jizerská 50, ale i různé krosy v pěkné přírodě.
Jak často a jak moc trénuješ?
Snaha jít se denně proběhnout se nesetkává vždy s úspěchem z různých důvodů. To znamená, jdu se proběhnout vždycky, když to jde.
Něco z tajů tvé přípravy?
Udržet přijatelnou váhu, jíst ale nežrat, pít ale nechlastat. Tak to říkal pan Sovák.
Tvůj zdravotní stav?
Opakovaně mě pronásledoval zánět achillovky, až došlo k operaci. Každý výpadek s postupujícím věkem znamená úbytek kondice, který se už jen těžko dohání nebo spíš nedožene.
Dopuješ?
Jak už jsem uvedl, můj doping je běh sám. Je to doping pro spokojenější život.
Tvůj nejbližší velký závod?
Jsem vděčen za každý závod, který se mi podaří zaběhnout. Teď to bude VK, v lednu J50. A dál se uvidí.
Tvé cíle do budoucna? Vydržet ještě nějaký čas a nebýt na obtíž.
Tvůj největší sportovní sen?
V mém věku už moc nesním, spíš vzpomínám. Do budoucna se jen těším na každé dobré ráno.
Tvé další koníčky?
Ten sport mi stačí, to ostatní jako kultura, literatura, fotografování či péče o dům, o chatu, to už patří k normálnímu životu.
Co jíš a piješ nejraději?
Ode všeho trochu, což dohromady je dost a jen se snažím, aby toho nebylo víc, než je třeba.
Co nesnášíš? Mrzouctví stáří, tomu se musím vědomě sám vyhýbat.
Co tě nejvíc zlobí? Pohodlnost a lidská závist.
Jaké máš pocity? Když jdu běhat, tak prima, když nemohu, tak pod psa.
Přeješ si něco?
Ještě mnoho dalších kilometrů při klusání v krásné přírodě, při „běžecké turistice“, v létě v maratonkách, v zimě na běžkách.
Tvé motto? Dokud můžu, tak musím.
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Spíše všem atletům - veteránům: nezačínejte na stará kolena s disciplínami, na něž nejste zvyklí z mladších let. Nestačí být zdráv a myslet si, že tím pádem mohu startovat ve všech disciplínách, které mě napadnou. Aby najednou vytrvalci chtěli závodit ve sprintu či skocích apod. Je to nejlepší cesta ke zranění.
Pár slov na závěr?
Naslouchejte svému tělu, ale neposlouchejte ho docela. Na trochu týrání si musí zvyknout, to je mu ku prospěchu.
17. října 2011
