Celý můj život je jeden velký záběr,
hudba a sport jsou celoživotní dril
Jméno a příjmení? Jaroslav Bohdal
Přezdívka? Kukoč
Věk? 44 let
Znamení? Beran
Rozměry?
Výška 181 cm, váha 73 - 75 kg,
podkožní tuk 8 - 9 procent
Vztah? Žádný, single
Rodina? Pouze strýc a matka
Rezidence?
Bydlím v Hostivici, okres Praha-západ
Povolání?
Muzikant, houslista, člen skupiny prvních houslí
v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze
Běžecký oddíl?
Maratón klub Kladno a Maraton Klub Seitl Ostrava
Jaký běžecký arzenál používáš?
Používám běžecké boty a sportovní oblečení značky Asics a Mizuno. Považuji je za nejlepší běžeckou výbavu.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
Běhám od konce července 1998, tedy již skoro 22 let.
Co tě motivovalo? Uběhnout maraton. Už odmalička mě to fascinovalo.
Předchozí sportovní kariéra?
15 let intenzivní silniční cyklistika, ale bez účasti v závodech.
Současné další sportovní aktivity?
Kromě běhu se věnuji shybům na hrazdě - občas se zúčastňuji soutěží v této disciplíně. Dále se věnuji cvičení planku.
Největší sportovní úspěchy?
Titul mistra republiky v běhu na 100 km v roce 2010.
Třikrát vicemistr republiky v běhu na 24 hodin.
10 účastí na mistrovství světa v běhu na 24 hodin a 100 kilometrů.
Dvakrát jsem uběhl Spartathlon - 246 km dlouhý závod z Atén do Sparty.
5 zápisů v České knize rekordů - v kombinaci běh na 55 až 100 kilometrů + plank + shyby na hrazdě jsem vytvořil 5 českých rekordů.
Největší sportovní zážitek? Uběhnutí Spartathlonu.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Krosový běh na 50 kilometrů v Slatiňanech před cca 17 lety.
Tvůj nejtěžší závod? Spartathlon.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Plank: 65 minut nonstop.
Shyby na hrazdě: 667 shybů za hodinu.
100 km běh plus 1111 shybů na hrazdě: 11:51 h - český rekord.
1:35 h čistého času v pozici plank (s dvěma dvouminutovými pauzami) plus 60 kilometrů běh plus 1255 shybů na hrazdě a 31 minut interpretace vlastních skladeb pro housle-sólo - celý tento čtyřboj zvládnut v čase 12:19:58 - český rekord z loňského roku.
Běžecké osobní rekordy?
3 km: 10:15 min.
5 km: 17:14 min.
10 km: 35:52 min.
15 km: 55:18 min.
20 km: 1:16 h
půlmaraton: 1:20:50 h
25 km: 1:36 h
maraton: 2:44:56 h
50 km: 3:38 h
100 km: 8:05:43 h
6 h: cca 74,5 km
12 h: 126,3 km
24 h: 227,3 km
Spartathlon (246,8 km): 31:35 h
Tvé sportovní vzory?
Běh: Eliud Kipchoge, Haile Gebrselassie a Kenenisa Bekele. Shyby: Jan Kareš. Plank: George Hood.
Proč se věnuješ právě běhání?
Protože to skvěle čistí hlavu, a navíc zoceluje tělo i ducha.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Co nejdéle to půjde, protože mě to baví a dává to životu řád a disciplínu.
Co tě na běhání nejvíce baví?
Pocit svobody spojený s vnímáním přítomného okamžiku.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Běh mi dal pevné fyzické i duševní zdraví, sebekázeň, disciplínu, dobrou fyzickou kondici. Nevzal mi nic, možná mě občas okrádá o pár hodin spánku, ale to mi nevadí.
Tvé nejoblíbenější závody?
Spartathlon, Běh na 24 hodin v Kladně a všechna mistrovství světa v bězích na 24 hodin a 100 km.
Tvůj nejbližší velký závod?
Nejbližší velký závod bude některý z běhů na 24 hodin, záleží na tom, jak bude probíhat pandemie koronaviru.
Jak často a jak moc trénuješ?
Běhám 6 až 7 dní v týdnu, obvykle 120 až 160 kilometrů týdně, někdy ještě více.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejoblíbenější trénink: 30 kilometrů lehce stupňovaný běh v lesním terénu. Pojem neoblíbený trénink naštěstí neznám - možná trénink v únavě, např. při nedostatku spánku.
Jaká je tvá motivace? Dosahovat nových osobních rekordů.
Co předzávodní nervozita, týká se tě? Předzávodní nervozitou netrpím.
Máš nějaký předzávodní rituál?
Rozklus o samotě (v případě potřeby s rovinkami).
Na co se nejvíc těšíš po závodě? Na odpočinek.
S kým je na závodech největší zábava?
Se všemi ultramaratonci, i z našeho českého reprezentačního týmu.
Něco z tajů tvé přípravy?
Často cvičím dlouhé výdrže (déle než 30 minut nonstop) v pozici prkna - plank - naučilo mě to snášet bolest a navíc to posiluje střed těla a zbavuje bolesti zad.
Tvůj zdravotní stav? Dobrý.
Dopuješ? NEDOPUJI.
Tvůj nejbližší velký závod?
Nevím, záleží na vývoji epidemiologické situace.
Tvé cíle do budoucna?
Uběhnout více než 230 kilometrů za 24 hodin, zvládnout co nejvíce dokončených Spartathlonů.
Tvůj největší sportovní sen? Uběhnout Spartathlon za 24 hodin.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Pracovní den: 5:25 h budíček, 5:45 až 7:45 h běh, poté snídaně a cesta do zaměstnání - pohyblivá pracovní doba. V pauzách posilovna, jinak pracovní náplň: hra na housle - natáčení, koncerty, trénink.
Volný den: vstávám v 8:15 h, snídaně, poté 23 až 30 km běh, poté 2 až 5 hodin hra na housle, v pauze 30 až 60 minut posilovna nebo posilování doma (mám hrazdu v pokoji).
Která část dne je tvou oblíbenou?
Žiji co nejvíce tady a teď, nemám proto speciální oblíbenou část dne.
Tvé další koníčky?
Komponování skladeb pro housle-sólo a jejich natáčení na CD. Astronomie, meteorologie, příroda, letectví a vlaky.
Co jíš a piješ nejraději?
Oblíbené jídlo: čokoláda, ovoce, těstoviny s olivovým olejem, sushi, rýžové nudle se zeleninou. Oblíbené pití: neperlivá voda. Alkohol vůbec nepiji.
Jaký jsi? Prý vytrvalý se silnou vůlí, spíše introvert.
V čem jsi opravdu dobrý?
V čem jsem opravdu dobrý, to netuším. To ponechám na posouzení ostatním lidem.
Jaké máš zlozvyky?
Rád ponocuji a jím hodně čokolády. Snažím se být upřímný, což některým lidem občas může vadit.
Kdy býváš nejvíc nervózní?
Nejvíce nervozity zažívám při svých autorských recitálech, což jsou koncerty, na nichž provádím premiéry svých skladeb pro housle-sólo. Jen si to představte: stojím sám jediný na pódiu v koncertním sále plném lidí a hraji na housle. Je to vždy psychické vypětí.
Kdo (co) tě nejvíc zlobí?
Nejvíce mě zlobí povrchní, neupřímní a nepřátelští lidé, povrchnost dnešní doby, nadužívání internetu, stupňující se nestálost mezilidských vztahů, úbytek verbální komunikace tváří v tvář, úbytek možností poznat nové lidi, přílišné zaměření na výkon a tím pádem úbytek radosti na světě.
Mluvíš sám se sebou? Nemluvím - své myšlenky však v duchu probírám.
Jaké máš dilema? Dilema nemám.
Z čeho máš strach?
Mám strach z toho, že za čas přijde doba, kdy nikdo s nikým nebude mluvit, nikdo se s nikým nebude scházet a všichni budou sedět ve volném čase doma u internetu a dopisovat si.
Jaro, léto, podzim nebo zima?
Mám rád všechna roční období. Každé má své kouzlo.
Dáváš si novoroční předsevzetí?
Novoroční předsevzetí si nedávám. Když chci něco změnit, udělám to tady a teď, hned.
Co si přeješ?
Přeji si, aby bylo mezi lidmi více pozitivní energie. Všeho lze dosáhnout, všechno je možné, hranice si vytváříme ve své hlavě.
Co tě vždycky rozesměje?
Rozesměje mě kvalitní humor: Jára Cimrman, Felix Holzmann, Voskovec a Werich, Luděk Sobota, Vlasta Burian atd.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?
Celý můj život je jeden velký záběr, hudba a sport jsou celoživotní dril.
Pomáháš rád druhým? Ano.
Tvoje oblíbená barva? Modrá.
Prohrál jsi někdy sázku? Sázky neuzavírám.
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?
Neexistuje ideální partner, ale partner, který je pro nás v danou dobu nejvhodnější.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?
Jsem spokojený s tím, jak žiji, neměnil bych.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být?
Chtěl bych prozkoumat vzdálený vesmír, nejlépe nějakou galaxii s aktivním jádrem, miliardy světelných let vzdálenou od Země.
Na co se nejvíc těšíš? Na každý další den.
Na jaké filmy se díváš nejraději?
Nejraději mám sci-fi a fantasy filmy, nejvíce Star Wars Epizody 1 až 6, Pána prstenů a filmy pro pamětníky z první poloviny 20. století.
Tvoje nejoblíbenější webové stránky?
Nejraději mám Wikipedii a zprávy, ale internetu příliš neholduji.
U čeho si nejvíce odpočineš? Nejvíce odpočinku mi přináší spánek.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve?
Nejdříve a nejvíce si všímám u lidí řeči těla.
Co si rád broukáš?
Rád si broukám melodie ze skladeb Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Josefa Suka, Dmitrije Šostakoviče, Petra Iljiče Čajkovského, Gustava Mahlera, Antona Brucknera, Richarda Strausse, Johana Strausse, Antonia Vivaldiho, J. S. Bacha, Maurice Ravela, Ottorina Respighiho a nápady pro své vlastní skladby.
Tvé motto?
Žijeme tady a teď, všechno je možné, hranice neexistují, hranice si vytváříme jen v našich hlavách.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Nejvíce lidí pobaví moje historka o tom, jak jsem v roce 1999 snědl na posezení celý 300 gramový pytlík mastných hospodských smažených bramborových lupínků, vzápětí snědl misku švestek, to vše zapil mlékem a 2 hodiny nato běžel závod - hodinovku na oválu strahovského stadionu a o 900 metrů si vylepšil osobní rekord. Tato historka však bohužel není veřejně publikovatelná.
Zajímavý zážitek však mám z Francie. Byli jsme tam cca před 10 až 12 lety se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu na koncertním turné. Já na služebních cestách běhám každý den, hodně a velice rád, protože mohu prostřednictvím běhu poznávat okolí - místa, která hned tak nenavštívím. I stalo se, že jsme přijeli do města Dijon. Bydleli jsme v hotelu Mercure, jenž se nacházel na kruhovém náměstí nedaleko koncertní síně, v níž jsme večer účinkovali. Dopoledne jsem šel běhat. Měl jsem v plánu uběhnout 20 kilometrů po úzké asfaltce, jež mě měla vyvést brzy ven z města na venkov. Zde jsem měl udělat v jedné vesnici obrátku a vrátit se stejnou cestou zpět. Vyběhl jsem tedy, opustil jsem město a vychutnával si běh francouzským venkovem. Všechno šlo jako na drátkách. Ve zmíněné vesnici jsem udělal obrátku a začal jsem se vracet zpět k městu. Běželo se mi výborně. Bylo zataženo a asi 15 stupňů, téměř bezvětří. Pozvolna stupňujíc své tempo, běžel jsem již ulicemi Dijonu, očekávajíc brzký konec běhu. Bohužel jsem však na jedné z křižovatek špatně odbočil. Ulice a zástavba v této části si byly podobné téměř jako vejce vejci, což způsobilo, že jsem chybu v orientaci vůbec nezaregistroval. A v tom se to stalo. Vyběhl jsem na kruhové náměstí a hotel, v němž jsem byl ubytován, nikde! Přitom náměstí, budovy, i dlažba na chodnících vypadaly naprosto identicky! Byl jsem z toho zmatený. Bez zastavení jsem pokračoval v běhu a začal křížem krážem pročesávat okolní ulice, ale ani koncertní sál jsem nenašel. Vůbec jsem tomu nerozuměl: Vypadalo to, že jsem dorazil na správné místo, protože vzhled zástavby i okolních ulic tomu nasvědčovaly, ale evidentně tomu tak nebylo. Záhada. Protože jsem měl hodně času, rozhodl jsem se, že poběžím tak dlouho, dokud koncertní síň a hotel Mercure nenajdu. Začal jsem tedy pročesávat jednu ulici po druhé a poté se vydal do opačné části města, než byla ta, v níž jsem zabloudil. Po více než 3 hodinách nepřetržitého běhu, kdy už mé zoufalství hraničilo s šílenstvím, ulpěl můj pohled na jedné z křižovatek na nápis Auditorium, což byl název koncertní síně, v níž jsme večer hráli. Nápis byl naštěstí vybaven směrovkou, na níž bylo napsáno, že je to ještě 3 kilometry daleko. Zaradoval jsem se a vydal se tím směrem. Po necelé čtvrthodině jsem vběhl na kruhové náměstí, které vypadalo úplně stejně jako to na opačném konci města, a přímo přede mnou se skvěl hotel Mercure, v němž byl náš orchestr ubytován. Hurá! Byl jsem zachráněn! Uběhl jsem sice 43 kilometrů místo plánovaných dvaceti, ale byl jsem "doma"! Po příchodu na pokoj jsem vše povyprávěl spolubydlícímu, který už se o mě začínal bát a byl rád, že vše dobře dopadlo. Dál jsem si sprchu, vydatně se najedl a oddal se odpočinku. Dvě hodiny nato jsme vyrazili na krátkou akustickou zkoušku, po níž následoval koncert. Hrálo se mi dobře. Až pojedu příště do Dijonu, musím si dát pozor na to, že se jedná o město, v němž se nacházejí dvě naprosto stejně vypadající náměstí kruhového tvaru, s naprosto stejně vypadajícími budovami, kdy na jednom z nich se lze ubytovat v hotelu a na druhém buďto pod širým nebem nebo u případných známých, pokud tam nějaké máte.
Jaké rady bys dal případným zájemcům o běhání?
Běh má především přinášet radost. Neuspěchávat budování formy. Pěstovat morálně volní vlastnosti, zejména trpělivost, vytrvalost a pozitivní myšlení. Trénovat systematicky. Nepodceňovat se. Naslouchat signálům vlastního těla. Provádět změny v tréninkovém plánu v případě nenadálých událostí, ale oprostit se od lenosti. Být k sobě upřímní a poctiví. Nečinit výmluvy.
A jak začít s plankem?
K stimulaci svalů středu těla a svalů podél páteře stačí 3 výdrže v planku v délce trvání pouhých 20 až 30 vteřin - i když minuta je lepší. Cvičit alespoň obden. Je dobré si vyzkoušet, zda vašim zádům lépe svědčí vysoký plank (tj. v propnutých pažích) nebo nízký plank (tj. na loktech - tzv. basic plank). Nejdůležitější věc: nikdy se nesmíte propadat v pánevní oblasti směrem k zemi. To je škodlivé pro bederní páteř. Pokud už není možné udržet pánevní oblast v rovině, nebo pokud začnete cítit v této oblasti bolest páteře, je nejlepší dát si krátkou pauzu a poté zkusit další výdrž. Tělo se časem vytrénuje a vydrží v pozici déle. Při tomto cvičení je zapotřebí mimořádné trpělivosti. Když jsem s plankem před dvěma a půl lety začínal, nemohl jsem se prvních 5 měsíců dostat přes hranici 7 minut, co se délky nonstop výdrží týkalo. O měsíc později jsem zvládal již 10 až 15 minut a o další 3 měsíce později 45 minut nonstop. Tělo si zvyklo a nastal velmi rychlý pokrok. Ideální je zpočátku cvičit plank obden a poté se dopracovat na 5 tréninků týdně. Častěji bych rozhodně necvičil.
Pár slov na závěr?
Závěrem bych rád všem popřál hodně štěstí, zdraví, síly, vnitřního klidu a úspěchů v pracovním, osobním i sportovním životě.
7. června 2020
