Bez bolesti není vítězství
Jméno a příjmení? Jaroslav Kaše
Věk? 65
Vztah? ženatý
Znamení? Blíženci
Rozměry? 175/75
Rodiny? dvě - 4 odrostlé děti; 4 vnoučata
Rezidence? Tetčice
Zaměstnání, povolání? důchodce
Klub? Club běžeckých outsiderů
Jaký běžecký arzenál používáš?
Maratonky převážně od Adidasu, oblečení různě.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Vyloženě mne nezklamala žádná.
... a na kterou nedáš dopustit? Adidas, Saucony.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním? Asi ve třinácti letech.
Tvé začátky v běžeckém sportu (kdo tě k běhání přivedl)?
Začal jsem sám od sebe.
Co tě motivovalo?
Kdyby se tenkrát dávala 5 z tělocviku, tak jsem propadl.
Předchozí sportovní kariéra?
Asi v deseti letech jsem chvíli závodně plaval za Bohemku.
Současné další sportovní aktivity? Kolo; chůze se psem.
Pamatuješ se na své úplně první vítězství?
Na Mladých Běchovicích jsem vyhrál kategorii mladších dorostenců.
Největší sportovní úspěchy?
7x jsem reprezentoval ČR na Mistrovství světa na 100 km a 24 hodin. Získal jsem titul mistra světa na 100 km v kategorii M 50; bronz v kategorii M 55; a stříbro na ME v kategorii M 50. Mistr republiky na 100 km.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Asi trojnásobné vítězství ve veteránské kategorii na 100 km ve Winschontenu.
Největší sportovní zážitek? Závod na 100 km při MS v Japonsku.
Tvůj nejtěžší závod?
Všechny byly těžké, ale opravdu nejtěžší ještě nepřišel.
Tvůj sportovní vzor? V mládí Emil; teď už víceméně nikdo.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
5 km 15:05 min., 10 km 30:50 min., maraton 2:30:10 h, 50 km 3:45:00 h 100 km 8:06:10 h.
Proč se věnuješ právě běhání?
Protože je to jeden z nejpřirozenějších pohybů člověka a při běhu se dá poznávat mnoho krásných míst.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud bude sloužit alespoň trochu zdraví.
Co se ti na něm líbí?
Že je to čistý a nezáludný sport (kromě dopingářů), měřitelný, nezávislý na názoru druhých a každý většinou běží za své.
Dopuješ? Jo, kafe.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Dávalo mi radost z pohybu, poznávání lidí stejného ražení, poznávání cizích zemí. Bohužel mi pokazilo zdraví.
Tvé nejoblíbenější závody?
100 km Run Winschonten, Celje – Logarská dolina; Chřibský maraton.
Jak často a jak moc trénuješ? Teď už téměř ani kilometr.
Jak vypadá typický den v tvém životě?
Jako důchodce; v 9 vstanu dám si kávu, čumím na telku po obědě jdu na procházku s psíkem pak na trénink a večer proberu tréninkové deníky svěřenců, pošlu komentáře a jdu spát.
Něco z tajů tvé přípravy?
Běh za sluncem. Ráno vyběhnu při východu slunce a vracím se při jeho západu.
Tvůj zdravotní stav?
Už nic moc. Mám vysoký krevní tlak, artrózu 4. stupně v kolenou.
Tvůj nejbližší velký závod? Ty už všechny byly.
Tvé cíle do budoucna? Přilákat k běhu více nadějných lidí.
Tvůj největší sportovní sen? Něco se splnilo a něco ne.
Tvé další koníčky? Trénování nadějných běžců, můj pes.
Co jíš a piješ nejraději? Maso a sladké věci. Minerálky.
Co nesnášíš? Křivárny, bonzování.
Co tě nejvíc zlobí? Šlendrián v tomto státě.
Přeješ si něco?
Aby se český vytrvalostní běh dostal alespoň na evropskou úroveň.
Co si rád broukáš? Country, trempské písničky.
Jaký jsi?
To by asi měli hodnotit jiní. Podle sebe si myslím, že umím naslouchat svým svěřencům, někdy jsem na ně tvrdý a vzteklý, ale jinak to snad jde.
Lžeš? Lžeš často? Někdy je to třeba, ale ne často a milosrdně.
Kdy jsi byl nejvíc nervózní? Při maturitě.
Mluvíš sám se sebou? Jo.
Jaké máš pocity? Smíšené.
Z čeho máš strach? Z bolestivé nemoci.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jaro.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Už ne.
Co si přeješ? Ještě chvíli vydržet.
Co ti udělá největší radost? Úspěch mých svěřenců a vnoučata.
Co tě vždycky rozesměje? Dobrý vtip.
Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“? Po rozvodu.
Pomáháš rád druhým? Vcelku ano.
Tvoje oblíbená barva? Červená.
Prohrál jsi někdy sázku? Nevsázel jsem se.
Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?
Modelka, sportovně založená, případně aktivní běžkyně; IQ 150; dobrá kuchařka.
Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději? Na horách.
Kdybys teď mohl být kdekoli, kde bys chtěl být? Asi v Japonsku.
Na jaké filmy se díváš nejraději? Dobré komedie a detektivky.
U čeho si nejvíce odpočineš? Když něco kutím na baráčku.
Čeho si na lidech všimneš nejdříve? Očí.
Tvé motto? Bez bolesti není vítězství.
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Nechtějte dosáhnout úspěchu rychle. Cesta je dlouhá a trnitá a někdy to dost bolí. Ale ten pocit a radost z překonání sebe sama a soupeřů stojí zato.
Pár slov na závěr?
S běháním jsem prožil téměř celý svůj život. Procestoval jsem mnoho zemí, poznal spoustu lidí a jejich kultur, zažil mnoho radosti z vítězství a překonání překážek, ale i zklamání z proher a neúspěchů. Ale i v nejtěžších životních chvílích, kdy jsem se cítil totálně na dně, jsem obul maratonky a „šel to rozběhat“.
3. října 2018
