Vždycky jsem se považovala
za běhající turistku
Jméno a příjmení? Jana Požgayová
Věk? 63
Vztah? rozvedená, ve vztahu od roku 1986
Rodina? jsem několikanásobnou babi
Rezidence? nájemný byt
Zaměstnání? starobni důchodkyně
Máš trenéra? netrénuji, běhám pro radost
Klub? Bonbon Praha
Jaký běžecký arzenál používáš?
Boty Adidas, Nike, Mizuno, nevyhledávám značku, spíš, jak mi padnou a aby nebyly moc těžké, a vhodné buď na silnici či do terénu.
Na kterou běžeckou výbavu nedáš dopustit? V tomhle nejsem vyhraněná.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním? V roce 1986.
Tvé začátky v běžeckém sportu (kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo)?
Děti neb nechtěly šlapat pěšky. To bylo pořád, „kdy už tam budem“, atd. Tak jsme začaly chodit běhat. Občas něco vyhrály, což je motivovalo, a já měla pohyb.
Předchozí sportovní kariéra?
V 15ti jsem začala s kopanou a vydrželo mi to 2 sezóny.
Současné další sportovní aktivity?
Běžky, kolo, VHT, inline, plavání, turistika.
Největší sportovní úspěchy?
Asi výstup na Mont Blanc, dívat se z vrchu na celou Evropu.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Pro mě je úspěch doběhnout a mít z toho potěšení.
Největší sportovní zážitek?
Zážitek musí být silný, když je kladný jedině dobře. Silný byl při dobývání Ortleru - technicky náročnější než výstup na Mont Blanc - hlavně směrem dolů, a zatím nedobytý Dachstein za hrozné bouřky. A některá sedla v Alpách na kole.
Tvůj nejtěžší závod?
Já to závodění takhle neberu. Nevím, snad Janovských 19 km či maraton v Plasech
Nejlepší osobní dosažené výkony:
53:45 min. - 10 km (Běh Olympijského dne, 31. 5. 1987), 4:48:45 h - maraton PIM 2004, 2:16:09 h - půlmaraton v Pardubicích
Proč se věnuješ právě běhání?
Nic k tomu nepotřebuji, jen dobré boty, tričko a trenky.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud se budu pohybovat kupředu rychlostí nad šest a půl km v hodině, protože 8 km v hodině dosáhnu jen zřídka.
Co ti běhání dává?
Jako i jiné sportování mi dává dobrou náladu a možnost setkat se s lidmi podobného smýšlení a zájmů.
Tvé nejoblíbenější závody?
Jak kdy, snažím se nevynechat Běchovice a snad se příští rok objevím zas na maratonu či půlmaratonu v Plasech, Lysolajský běh a samozřejmě Jardův kopec či Hvězdonice - Ondřejov z Kopce.
Jak často a jak moc trénuješ?
Netrénuji běh vůbec. Jezdím v létě dost často na kole, ve všední den občas na inlinech, v zimě na běžkách a jednou týdně si chodím zaplavat (… tak ten kiláček).
Něco z tajů tvé přípravy?
Žádná příprava - dobré jídlo, pití a dobrá nálada.
Tvůj zdravotní stav? Snad dobrý, vzhledem k mému věku.
Dopuješ?
Pokud pivo není doping, tak nikoli, ale už Shakespeare řekl, že alkohol zvyšuje chuť, ale maří výkon, takže to doping není.
Tvůj nejbližší velký závod?
Nevím, chodím často na SABZO závody a ty, co máme v našem poháru Bonbonu, volím závody dle výše startovného a masovky mě stejně moc nezajímají.
Tvé cíle do budoucna?
Občas se zúčastňovat závodů, kde jsou taky pomalí běžci (aby se na mě nečekalo) a hlavně aby zdraví dovolilo si udržovat jakou takou kondičku.
Co jíš a piješ nejraději? Jsem masožravka, pivko a občas červené vínko.
Co nesnášíš? Pokrytectví, neupřímnost, lež.
Co tě nejvíc zlobí? Lidská hloupost a agresivita.
Přeješ si něco?
Zdraví a trochu toho štěstíčka pro sebe a své blízké, mít v budoucnu kde bydlet.
Co jsi o sobě ještě nikomu neřekla? Facebook by asi nebyl ten pravý.
Jaro, léto, podzim nebo zima? Jednoznačně léto.
Dáváš si novoroční předsevzetí? Ne.
Co si přeješ? Zdraví pro sebe, děti, vnoučata, partnera...
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?
Asi na Kanárských ostrovech. Je tam teplo celý rok a jako ve španělské enklávě svoboda projevu i svoboda v oblékání, nikdy bych nemohla žít v muslimské zemi. Připadala bych si jak v kleci ptáček, ostatně by mě tam asi velmi brzo zatkli či zabili, nesnesla bych chodit v pytli a být pouze věcí bez jakéhokoli práva.
Tvé motto?
„Proti narození a smrti není léku. V mezidobí zachovej radost.“ - řekl to kdysi dávno George Santayana.
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Běhat pro radost, dobrou náladu a fyzickou kondici, nehnat se za rekordy, pokud na to člověk nemá, ale závodů se zúčastňovat, tak jak to bývá na otevřených závodech v cizině.
Pár slov na závěr?
Vždycky jsem se považovala za běhající turistku, k turistice a k poznávání neznámého a tajemného mám blíž než k závodění - nejsem závoďák.
2. října 2018
