Jakmile vyměkneš, je konec
Jméno a příjmení? Jan Herda
Přezdívka (jak ti říkají)
Na kole jsem znám jako Honzis
Věk? Ročník 1983
Znamení?
Nechápu, že to někoho zajímá, horoskopy zásadně nečtu!
Vztah? Svobodný
Rezidence? Vesnice 10 km od Poděbrad
Zaměstnání, povolání?
Poslední roky v kanclu na třídícím uzlu Praha - Malešice
Máš trenéra?
Trenéra nemám už z podstaty, že nemám disciplínu plnit vypsané jednotky, intervaly neznám a zátěžový test jsem neabsolvoval. Jestli je na tepáku 120 nebo 180 mi je buřt.
Klub?
Žádný, radši. Je občas dilema, co do kolonky klub napsat. Naposled UAC, páč jsem členem Unie Amatérských Cyklistů.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Boty hlavně New balance, taky mám jedny závodní Ády, Asics.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Nemívám problémy se značkou jako s velikostí boty 47-48 a velmi nízkým nártem ... Stejně tak mi jsou všechny rukávy krátký ...
... a na kterou nedáš dopustit? Toho času New balancy od Baběráda.
Kdy jsi začal s pravidelným běháním?
Já pravidelně neběhám ani teď! To spíš pravidelně závodím. Asi od roku 2005 vybíhám víckrát než 3x za rok. Nejsem klasický běžec, já jsem furt cyklista.
Tvé začátky v běžeckém sportu (kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo)?
První byla Velká kunratická 2001, se ségrou a pak „domácí“ Pečecká desítka. Potkal jsem Petra Lhotu, co spolupořádá právě běh v Pečkách. Motivovalo mě, že jde o čistý sport pro jednotlivce, vyhraje ten nejlepší.
Předchozí sportovní kariéra?
Na kole jsem jezdil drobet dřív, ale víc závodím až od roku 2003.
Současné další sportovní aktivity?
Furt silniční kolo, těch 165 000 km za posledních 8 sezón prostě čas sežere. Nechci dělat pět věcí na půl, všecko nebo nic ... a já jsem taky na dost činností levej.
Největší sportovní úspěchy?
Těžko říct, šesté místo MČR v horském běhu, 29., 32., 33. místo MČR v běhu do vrchu, 23. na 250 km trase silničního Krále Šumavy, pod hodinu třicet na Glocknerkoenigu.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Nejsem eliťák, top výsledky nemám. Janovských 19, půlmaraton v Pardubicích 1:18:50, vítěz Mizuno cupu 2011 v kategorii M29, 7. místo Muži A ČP v běhu do vrchu ...
Největší sportovní zážitek? Asi „punkových“ 24 hodin IMRVÉRE 2011.
Tvůj nejtěžší závod?
Nejvíc v pr* jsem byl po letošním Krušnotonu, kdy jsem to jel 5T po zlomenině klíční kosti a žeber.
Tvůj sportovní vzor? Nemám, každej je jinej.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
10 km 36:22, ½ maraton 1:18:50, maraton 2:56:00, 6 hodin 67,06 km.
Proč se věnuješ právě běhání?
Abych závodil, klusat pro sebe mě nebaví. Jsem v přírodě, stačí boty a vykopat se z baráku, za hoďku mám „splněno“.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud bude zdraví a chuť, nehodlám teď přestat.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Běžíš sám za sebe, na férovku. Nelíbí se mi, že se dycky zpotím a běhání je náročnější na můj pohybový aparát.
Co ti běhání dává?
Dává mi šanci konfrontace s ostatními, potkám kámoše, na závodech vládne dobrá nálada.
Tvé nejoblíbenější závody?
Janské Lázně – Černá hora, Janovských 19, VC Krkonoš. Když je to do kopce, po asfaltu a jde to urvat silou, tak je to pro mě!
Jak často a jak moc trénuješ?
Různě, běh opravdu málo! Posledních 5 let naběhám cca 1200 km za rok, z čehož je klidně třetina až polovina závodních! Trénuju na kole, 10 běžeckých tréninků za měsíc je strop, a to jenom před jarní sezónou. V létě jednou za měsíc.
Něco z tajů tvé přípravy?
Já trénuju blbě, 
nemám plán, neřeším doplňky stravy a tak. Jezdím na kole a závodím ...
Tvůj zdravotní stav?
V normě, jen mám od dětství špatnou páteř a při 200 km za měsíc mi odcházely klouby.
Dopuješ? Kafe, ionťák s moučkovým cukrem.
Tvůj nejbližší velký závod?
Přes zimu nic prestižního, v březnu domácí Pečky. Do každého závodu jdu naplno, jestli to je Sabzo nebo MČR nerozlišuju.
Tvé cíle do budoucna?
Závodit alespoň na téhle úrovni, uspět při bězích do vrchu.
Tvůj největší sportovní sen?
V běhu zkusit Dolomitenmana, vyběhnout nějaké alpské sedlo (po asfaltu).
Tvé další koníčky?
Snad ani ne, já jsem jednostranně zaměřen, jen si rád poslechnu muziku.
Co jíš a piješ nejraději?
Ujíždím na kyselejch rybách a vychutnám si Kávěnky nebo Princezky spolu s kávičkou.
Co nesnášíš? Blbý kecy, a když má někdo furt problém.
Co tě nejvíc zlobí? Český silnice.
Jaké máš pocity?
Různý, jako každej, ale snažím se nezabývat malichernostmi. Nemá cenu řešit prkotiny, to tě vysává.
Přeješ si něco? Být zdráv a mít možnost dělat to, co mě baví.
Tvé motto? Jakmile vyměkneš, je konec.
Máš nějaký příběh z natáčení?
... mokré návleky na nohy si nechám na sobě, aby uschly, nařídím mobil na 4:00 hod a chci asi 45 minut spát. Za zásluhy, říkám si. Zvoní mobil, jsem zmlácenej jak pes, vypínám buzení, zůstávám ve spacáku, je mi hůř, než když jsem jezdil. Kolena se hlásí, že jim voda nedělá dobře. 4:20 hod, obloha jako pytel, vlhko, vlezlo, do toho hnusu vyjet? A musím dát nejmíň 10 rund, abych měl 500 km, nebo 15 kol, abych měl rekord!
(24 hodin IMRVÉRE 2011)
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Neber to moc vědecky, místo čtení webu a e-trenéra si udělej čas trénovat a prachy vraž do výbavy. Nezačínej s maratonem, mysli realisticky a podívej se na profíky, jaký mají styl.
Pár slov na závěr? Punk není mrtev!
Po tom, co jsem si udělal na webu drobet ostudu, víc vážím slov. Web je hrozně zrádnej prostor, chtěl jsem ho úplně vypustit, ale ono to nejde, tak jsem se vrátil, ale už jinak a snažím se najít to důležité a prospěšné, ne debatovat tisíckrát o ho***.
Já jsem prostě jinej, trošku magor a nepatřím do průměru. Nemám rád zbytečnej luxus... k čemu ti je super bunda na lyže, když sedíš u svařáku, GPS a kolo za 50 litrů, abys najel 2000 km za léto podle řeky. Radši si najdi na koníčka čas! Proto mě nemusí hodně lidí chápat, stejně jako já nechápu masové akce a maraton za 5 hodin v kompresních podkolenkách. Z dávného nadšení po maximalismu, běhat 100 km, najet 4000 km za měsíc, ironman, psát na web, ... jsem přešel k realismu, páč jsem si uvědomil, že na to prostě nemám, že nejde chtít všechno a vyhovět všem. Teď jsem radši, když to odsejpá a ne klusat třicítky s čelovkou na 65 % TF, abych pak zaběhnul jeden dobrej maraton. Snažím se závodit, abych se za sebe nemusel stydět. Neremcám, nechci se vymlouvat a snažím se porovnat s nejlepšími, proto se snažím absolvovat MČR, Kraličák apod. Závodění mě drží u běhu. Vím, že nikdy nebudu top, nemám styl a tréninkovou morálku. Nedokážu dřít pro sebe, od toho mám závod! Mohl bych pro běh udělat víc, ale taky bych mohl drbat na fórech, být v práci 12 hodin denně, číst Blesk a řešit blbosti. To bych pak nestihl ani svých 18 000 km na kole a nedělní hard and heavy na Beatu. Seberu se, dojedu do Krkonoš, dám 5 kopců, koupím Lifta, Kávěnky a za 10 hodin jsem doma. Na kole nemám problém, že to trvá dlouho, hlavně jsem pak použitelnej, což se po maratonu říci nedá ... A proto běhám, co mě baví a na co reálně mám.
Takže jako běhající cyklista se tady se svejma kecama loučím, dík za pozornost a čau na závodech. Být druhý znamená nevyhrát! To jsem taky řek, jsem to ale magor, že jo?!
15. listopadu 2011
