Za ty roky se běhání a lidi kolem stali takovým
přístavem, jistotou, kam se vždycky ráda vracím
Jméno a příjmení: Iva Kroužilová
Věk: 42
Znamení: Střelec
Rodina: dcera a syn
Zaměstnání, povolání: učitelka na SŠ
Máš trenéra?
Trenéra nemám, ale hodně poslouchám své kamarády běžce, hlavně chlapy z naší běžecké skupiny Grand Prix Kolín, a snažím se některé jejich rady aplikovat na sebe...
Klub? Atletika Kolín.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Výrazně asi žádná, prostě každému sedí něco jiného.
... a na kterou nedáš dopustit?
Kvalita oblečení je pro mě důležitá až na závodech od 60 km dále, a hlavně v horách, případně na dlouhých trasách v zimním období - potom je to Craft a Salomon.
Boty důležité jsou - na silnici běhám v různých modelech značky Salming, v horách jsem léta běhala v Salomonech a poslední rok je jednoznačně nej Hoka One One Challenger.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním? V roce 2012.
Tvé začátky v běžeckém sportu (co tě motivovalo)?
V podstatě jsem potřebovala vyčistit hlavu, tak jsem začala v roce 2012 běhat. V roce 2013 jsem se přihlásila na první maraton do Kladna. Vždycky jsem měla ráda hory a postupně jsem zjišťovala, že nejlíp mi je, když se můžu pořádně proběhnout po horách (nejlépe na trasách okolo 70 km).
Předchozí sportovní kariéra?
Basket (jako dítě), lyže, běžky - všechno jen tak pro radost.
Současné další sportovní aktivity?
V zimě běžky, trochu posilovna, občas plavání - podle času, nově se snažím zařadit kolo.
Největší úspěchy v běžeckých závodech?
Každý dokončený závod, hlavně ty dlouhé v horách (6x Beskydská 7, 7x Hostýnská osma, 3x Jizerský ultratrail, 3x Čertovskej ultratrail).
Tvůj nejtěžší závod?
Beskydská 7 v roce 2017, za soustavného deště...
Tvůj sportovní vzor?
Vašek Miler z Kolína, bývalý výborný ultraběžec a současný skvělý organizátor mnoha mých domácích závodů (v Kolíně).
Proč se věnuješ právě běhání?
Kecky se dají nazout kdykoli a kdekoli. A taky při běhu mažu v hlavě starosti... uběhnu 30 a je mi podstatně líp.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Běhání je součástí mého života. Běhám skoro každý den a když náhodou neběžím, tak mám pocit, že mě všechno bolí. Do života mi dalo spoustu kamarádů, které bych asi těžko potkala jinde. Při ultra v horách poznávám spoustu nových míst během jednoho dne. A taky v běhání vidím nějakou takovou spravedlnost - co do tréninku dáš, to se ti prostě vrátí... (většinou).
Tvé nejoblíbenější závody?
Z ultra je nej Hostýnská osma (krásné trasy a naprosto skvělá rodinná atmosféra), ráda mám i trasu Beskydské 7, dobře je mi na jakékoli maratonské trase (dobře se mi letos běžel nový maraton v Kolíně v červnu v rámci MFB) a všechny závody, které se konají tam, kde jsem běžecky doma - v Kolíně.
Jak často a jak moc trénuješ?
Běhám každý den, listopad-únor (kolem 500 km/měsíc), když jsou závody tak méně (300-400 km/měsíc) + v zimní přípravě běžky a plavání, a jaro-podzim kolo (až od letoška).
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink?
Ráda běhám po kopcích, podle chuti (kolem 30 km), ráda běhám dlouhé intervaly nebo různé kombinace při přípravě na maraton.
Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?
Pořád ještě chci překonat sebe sama...
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Pořád... ale po letech se to zlepšuje.
Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého? Pivo!!
Tvůj největší sportovní sen?
Ultra-Trail du Mont-Blanc (tam ale nejspíš zůstane u snu) a maraton pod 3:15 h.
Co jíš a piješ nejraději? Jím všechno, moc si nevybírám...
Co si přeješ? Zdraví.
Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?
Na horách, někde na samotě...
Tvé motto? Když nejde o život, tak jde o... (nic).
Pár slov na závěr?
Asi před měsícem jsem obdržela zprávu, jestli bych neodpověděla na pár otázek do příspěvku v rubrice „Kdo je kdo v běžeckém sportu“. Dlouho mi to pravda trvalo, protože jsem stále někde pobíhala a trávila čas v přírodě. Taky si nejsem jistá, jestli vůbec někoho může zaujmout moje povídání. Ale stránky jsem si sama také vyhledala a je pravda, že bylo zajímavé si pár příběhů o lidech, kterým dělá radost stejný sport jako mně, přečíst. A tak tedy posílám i já. Nevěděla jsem, co vybrat... tak prostě jsem psala, co mě zrovna napadlo, snad se něco málo z toho bude dát uveřejnit.
Posílám i 2 fotky ze závodů, které mi letos přinesly největší radost - první je z domácího maratonu v Kolíně (červen 2020) a druhá je z Hostýnské osmy (srpen 2020) - to je ta, kde jsem obklopená lesy - je to seběh ze Svatého Hostýna.
Děkuju za příležitost - bylo to fajn zamyslet se nad tím mým běháním. Přestože nejlíp je mi s mojí rodinou, za ty roky se běhání a lidi kolem stali takovým přístavem, jistotou, kam se vždycky ráda vracím a je jedno, jestli závodím anebo běžím jen tak, podél Labe u nás v Poděbradech. Děkuju.
31. srpna 2020
