Let the River Flow
Jméno a příjmení: Gabriela Handrychová
Jak ti říkají: Gabča
Věk: 44
Vztah: s Davidem
Rodina:
děti Vojta a Bára, dva zlobiví dospěláci
Rezidence:
mezi Libčicemi, Prahou a Chomutovem
Zaměstnání, povolání: učitelka
Máš trenéra? Trénujeme živelně, občas radí kamarádi.
Klub? Klub letmých houbařů Krč.
Jaký běžecký arzenál používáš?
Kromě bot a oblečení - batůžek Hannah a proklínaný poruchový Garmin Forerunner XT310.
Která běžecká výbava tě v minulosti nejvíce zklamala?
Nike boty - ve dvou typech, co jsem měla, se mi dělaly obří puchýře. A ten Garmin občas se sám rozhodne, že se vypne, i když je nabitý... tep většinou ukazuje okolo 250... Navštívila jsem kvůli tomu i známého kardiologa, neboť jsem si myslela, že mé dny jsou definitivně sečteny... Naštěstí jeho přístroje naměřily hodnoty zcela jiné.
... a na kterou nedáš dopustit?
Mizuno, Inov8, pro mě botky samochodky.
Kdy jsi začala s pravidelným běháním? Září 2009.
Kdo tě k běhání přivedl, co tě motivovalo?
Náš pes - labrador Gandalf a chuť zlepšit si kondici. Zprvu se jednalo spíš o několika měsíční indiánské vycházko-běhy se štěnětem. Pak jsme jednoho dne v srpnu 2009 uběhli pět, za dva dny sedm kilometrů. Rozhodla jsem se koupit si běžecké botky a začala pobíhat pravidelně.
Předchozí sportovní kariéra?
1981 - 1985 rychlostní kanoistika, 1998 - 2004 volejbal (pak utržený meniskus a křížový vaz v pravém koleni - rok bez jakéhokoli sportu), 2005 - 2009 hodně cyklistika, 2009 - 2010 dragonboating ve veteránské posádce 40+.
Největší sportovní úspěchy?
2009 - dvě bronzové medaile z MS dračích lodí v Račicích ve veteránské posádce 40+, 2010 - dvě bronzové a jedna stříbrná medaile z ME dračích lodí v Amsterodamu ve veteránské posádce 40+, 2011 - stříbrná medaile v MČR v běhu na 24 hodin (za odvahu běžet mnoho hodin v dešti, nikoli za výkon).
Největší sportovní zážitek? Raftování na řece Sjoa v Norsku.
Tvůj nejtěžší závod?
2011 Zermatt - ultra maraton v Alpách ve Švýcarsku. Boj s nadmořskou výškou mi ukázal, že nestačí mít jen naběhanou kilometráž a kopce v Krušných horách.
Proč se věnuješ právě běhání?
Dokonale si pročistím hlavu, jsem venku v přírodě, je mi při tom prostě fajn.
Co se ti na něm líbí či nelíbí?
Běhání se mi líbí moc... když běžím přírodou, nic nebolí, je běžet s kým. Nelíbí? Když leje jak z konve nebo mě bolí zuby.
Co ti běhání dává a co ti bere?
Dává mi klid a pohodu. Bere někdy čas, který bych mohla věnovat víc i jiným koníčkům.
Tvé nejoblíbenější závody?
Jirkovský Crossmarathon. První půlka do kopce, druhá z kopce.
Jak často a jak moc trénuješ?
Trénuju 3 - 5x týdně s měsíční kilometráží mezi 150 - 230 km. V pracovních dnech 8 - 15 km, o víkendu často nějaký delší běh. Vesměs všechno dost pomalu, úseky ráda nemám, zatím jsem pro jejich pravidelné zařazování nenašla motivaci.
Tvůj zdravotní stav?
Podle kardiologa neodpovídá ani věku ani pohlaví, čímž chtěl dotyčný doktor říci, že mé srdce je perfektní. Jen nohy bych potřebovala vyměnit za rychlejší a neopotřebovanější.
Dopuješ? Margotky.
Tvé cíle do budoucna? Uběhnout maraton do čtyř hodin.
Tvůj největší sportovní sen? Uběhnout nějaký závod na 100 mil.
Tvé další koníčky?
Zpívání sborové, folkové i sólové, hra na kytaru, turistika a hledání pokladů.
Co jíš a piješ nejraději?
K jídlu kachnu se zelím od maminky a k pití kofolu a Merlot (pochopitelně každý nápoj zvlášť!).
Co nesnášíš? Ministra školství.
Kdo tě nejvíc zlobí?
Gandalf, náš labrador. Má mě jako maskota a mé pokyny plní pouze výběrově.
Přeješ si něco?
Světový mír, bych asi měla říct nebo tak něco, ne? Momentálně si přeju, aby mě nebolel zub.
Co si ráda broukáš? Písničky od Seekers, Plíhala a Nohavici.
Tvé motto?
...let the river flow... vždycky všechno nějak dopadne. Čím víc se něčemu vzpěčujeme nebo něco moc urputně řešíme, o to hůř to zpravidla dopadne.
Máš nějaký příběh z natáčení?
Z běhání a ze života jich mám spoustu, některé jsou na našem blogu. Na žádném natáčení jsem ale bohužel nebyla.
Co bys poradila případným zájemcům o běhání?
Obout se a vyběhnout. Jen tak pomalinku. Když to jde, přidávat. Do kopce radši piánko, nic nehrotit a z kopce nechat nohy dělat co umí a rozletět se jako vítr. Při tom se dívat kolem sebe (a před sebe) a užívat si tenhle trip.
24. září 2011