Stačí nazout boty a běžet kamkoliv
Jméno a příjmení? David Plný
Věk? 26
Znamení? Štír
Vztah? Mám přítelkyni
Bydliště? Machov
Klub? Běžecký klub Náchod
Jaký běžecký arzenál používáš?
Nike, Salomon
Kdy jsi začal s pravidelným běháním? Asi před čtyřmi lety.
Tvé začátky v běžeckém sportu?
Ke sportu mě přivedli rodiče, už jako malého prcka, vždy mě podporovali. S běháním jsem začal poměrně pozdě, jak píši výše, asi čtyři roky zpět. Ze začátku to bylo čistě pro zábavu. Přestal jsem závodit na kole a měl hodně volného času. Pohyb mám rád a běh jsem bral jako nejjednodušší variantu. Necílil jsem přímo na závody, ale během prvního roku jsem si jich několik zaběhl a naprosto mě to pohltilo. To platí dodnes. Dříve jsem nebyl registrovaný v žádném klubu a běhal převážně v terénu a v kopcích. Postupně jsem začal běhat závody i na silnici a první závod na dráze jsem absolvoval teprve letos, kdy jsme s partou kamarádů založili vlastní běžecký klub registrovaný u ČAS, a to mi umožnilo startovat na MČR apod.
Nejlepší osobní dosažené výkony?
Všechny mám z letošní zkrácené sezóny 
3000 m - 8:54 (Ústí nad Orlicí, 2020)
5000 m - 15:12 (Nová Paka, 2020)
10000 m - 32:04 (Slavkov u Brna, 2020)
půlmaraton - 1:10:31 (Kostěnice, 2020)
Předchozí sportovní kariéra?
Cyklistika a běžecké lyžování. Běh byl vždy součástí přípravy a tréninku.
Současné další sportovní aktivity?
Rád vyrazím na kolo nebo slackline. Hodně času trávím ve skalách, protože bydlím v Broumovských stěnách a poblíž jsou také Adršpašsko-teplické skály.
Největší sportovní úspěchy?
Rok 2018, kdy jsem si na konci února při tréninku zlomil holenní kost a celý rok se vracel zpět k běhání. Naštěstí úspěšně.
Tvůj nejtěžší závod?
50 km horský běh v Krkonoších. To bylo velké poznání sebe samotného.
Tvůj sportovní vzor? Emil Zátopek, Anton Krupicka, Eliud Kipchoge.
Proč se věnuješ právě běhání?
Líbí se mi ta svoboda a volnost. Stačí nazout boty a běžet kamkoliv.
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Dokud budu zdravý a bude mě běhání stále bavit.
Co ti běhání dává?
Disciplínu, kamarády, zážitky, radost, poznání, fair-play, volnost.
Tvé nejoblíbenější závody?
Běh Broumovskými stěnami, Hronov – Náchod... každý závod má něco do sebe.
Jak často a jak moc trénuješ?
Snažím se aspoň 10x týdně. Liší se to v přípravě a mezi závody. Řídím se aktuálními pocity a únavou. To je pro mě více než hodnoty z hodinek a počítače.
Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?
Nejradši mám dlouhé výběhy do skal a kopců v okolí. Nejlépe s partou kamarádů. Nejnáročnější jsou tréninky na dráze. Naštěstí se scházíme pravidelně ve skupině, a úseky tak rychleji utečou.
Co předzávodní nervozita, týká se tě?
Občas den před závodem, ale opravdu jen občas.
Tvé cíle do budoucna? Nadále se běháním bavit a zůstat zdravý.
Tvé další koníčky? Hudba, filmy, knížky, video... PlayStation.
Co jíš nejraději? Ovoce, zelenina, těstoviny, rýže... pizza, dorty.
Pivo nebo pivo? Pivo!
Co bys poradil případným zájemcům o běhání?
Bavte se, neřešte tempo na hodinkách a naslouchejte vlastnímu tělu.
Tvé motto?
Zde si dovolím citovat část knihy René Kujana – Běhej, dokud můžeš (str. 120-121).
„Možná je běh někde venku jednou z posledních příležitostí, jak se vystavit živlům a nechat své tělo přičichnout k naší prapodstatě. Propojit se s planetou, z níž jsme si zvykli jen brát, drancovat, škubat, kácet, lovit, pálit, těžit. Nechávat za sebou spoušť a tvrdošíjně popírat jakýkoli svůj vliv na globální procesy na Zemi probíhající. Běh nám dává na tohle všechno zapomenout. Milosrdně zahalí naše vědomí jemnou rozostřenou mlhou – to, jak se okysličená krev přesouvá do pracujících svalů a na hlavu už jí tolik nezbývá. Pro mne osobně je běh meditací, stavem odpoutání mysli a vlastně i těla, když mě zrovna nedře žádná z běžeckých propriet. Problémy se zmenšují, mizí v dálce, jako když vezmete do ruky dalekohled a přiložíte si jej na oči obráceně. Nastává pohoda a jakýsi pocit spokojenosti, že ještě dokážete běžet v dešti a nikoho a nic neproklínat za to, že jste mokří. Že si ještě dokážete užívat větru, i když vám zrovna šlehá do tváře a váš trénink značně zpomaluje. V tu chvíli vlastně na ničem nezáleží. A zároveň na všem. S nohama je to jako s mozkem. Mozek prý využíváme pouze na několik procent jeho potenciálu. A stejně tak je to i s nohama. Také naše nohy by toho dokázaly mnohem více, kdybychom je skutečně používali. A také nohy většina lidí ze strachu raději nepoužívá vůbec, než aby riskovali, že jejich kapacitu zcela vyčerpají. Mozek a nohy. Až tyhle dvě věci dokážeme správně propojit a používat, stane se náš svět mnohem lepším místem k žití.“
28. července 2020
